beatnické stigma.

smysl života je nesmysl. pořád se mě lidi ptají, co je podle mě smyslem života, a já říkám, že to je individuální. někdo se narodí aby byl zpěvákem, někdo, aby byl vynálezcem, někdo zase má za smysl života točit porno. podle mě je můj smysl života zemřít. 

N|E|N|E

za uchem visící cigareta

připravená ke spálení

sluchátka v uších hrající punk

mezery v paměti

nenávistný básničky

a litry

   litry nekvalitního vína

   jen aby ty mezery byly větší.

srandovní názvy ulic

   srandovní (ksichty) jména lidí

romové s rukama v kapsách cizích lidí

tlouštíci v mekáči

   tlouštíci ve veganských restauracích.

protivní autobusáci se slávistickýma vlasječkama na oknech

   a jejich nenávistný pohledy na znak Sparty

   na mojí hrudi.

prej jsem filantrop

spíš mizantrop

   protože většinu krásnejch věcí nerozdám

   ale nenávidím.

tričko počmáraný a špinavý

a nejlepší básně vznikaj

   když prostě píšu sračky

SRAČKY||PÍŠOU||MĚ

týpek s patkou až ke koutku držky

   co na mě čumí

   debil

   a cucá asi colu z mcdonaldu.

říkaj že jsem insane

   spíš nonsence

   nebo se prostě nebojim jebat autority

   do řiti.

jsem přesně ten typ člověka co píše básně

   a ostatní mají dojem

   že je to typ člověka co podváví 

   a krade

   NENE

seděla na obrubníku u tesca a kouřila nějaký cigára v černým papírku. měla zrzavý vlasy tak dlouhý, že když si sedala musela si je pohodit tak, aby si na nich neseděla. zrzky mám rád. měla na sobě květovanou sukni a černej křivák. v očích se jí odrážela bolest, měla je modrý a zalitý slzama. přišel jsem k ní.
'co se děje slečno?'
'běž do prdele.'
tak jsem šel a nechal jí tam sedět na obrubníku, brečet a kouřit. a pak že chlapi jsou bezcitní.

a jsem smutný.

je pondělí

   21:09

   a já jsem smutný.

v televizi běží zprávy

   vraždy

   korupce

   bouračky

   a všechno dohromady

   a já jsem smutný.

když mě poprosil bezdomovce o cigaretu

   podal jsem mu jí

   on řekl 'díky'

   ale já byl pořád smutný.

viděl jsem svůj nechutný obličej v odrazu lžíce

   v plamenu

   v dívčích očích

   ale byl jsem pořád smutný. 

   - možná protože jsem ho viděl.

znám lidi co chodí po městě 

   a vyřvávají trapná hesla ze sociálních sítí

   musí to být hrozně smutné existence

lidé smutní

HOMO SADNESS

cítil jsem déšť ve vzduchu

   viděl jsem odraz slunce v mokré trávě

      duhu na šedém pozadí

měl jsem ruku položenou na stehně slečny v nadkolenkách

   ale byl jsem pořád smutný

opojený alkoholem

zlomený osudem

   láskou

   baseballovou pálkou

ale pořád smutný.

smutek je u mě součást života

   jako u feťáka crack

           u pornoherce sex

           u žebráka ponížení

člověk smutný

HOMO SADNESS

na dně flašky už zbývalo jen několik kapiček a na dně krabičky cigár zbývalo už jen pár bílejch tyčinek. deska mi dohrála asi deset minut před tímhle uvědoměním, ale já pořád seděl a ťukal do stroje vymyšlený příběhy. zvonil telefon, zvedl jsem ho a zase s ním praštil o vidlice. pak jsem vytrhl šňůru ze zdi. vstal sem, přešel sem ke dveřím a zamkl je na petlici. z lednice jsem si vzal plechovku kukuřice a přetočil jsem desku zpátky na začátek. šostakovičova pátá. chtěl jsem jít na záchod, ale bylo to moc daleko. vestoje jsem doťukal poslední větu stránky, vyndal jí a dal tam další. přišel jsem k posteli, plácnul ležící a spící slečnu po zadku, ta vylezla, vzala si oblečení a vypadla ze dveří. dojedl sem kukuřici a mrsknul plechovkou o zeď. padl jsem do postele, a spal, dokud mě nevykopala z postele neutichající salva ran na dveře. otevřel jsem. domovník. 
'máte dva dny, abyjste vystěhoval byt. vaše přítomnost sousedy otravuje.'
'ať sousedi chcípnou.' řekl jsem a zapadnul zpátky do postele.

nic není víc.

se zrzavou slečnou v nadkolenkách

ležet v posteli

pít víno

a poslouchat guns n roses

                    nirvanu

                    sex pistols

                    a roling stones

pak uvařit jídlo

   sníst ho 

   a zase si lehnout.

hladit jí nohy,

povídat si o smyslu života

a potom jako smyslů zbavený vyběhnout ze dveří. 

nevím proč.

vrátit se za dva dny

   a zopakovat si to 

   celý. 

vezl sem se ve svým autě, který drželo pohromadě jen silou vůle a po boku mi seděla krásná slečna s vlasama černejma jako pocahontas. levou ruku sem měl na volantu a loket z okýnka a pravou jsem měl položenou na vnitřní straně jejího stehna. byla zkouřená, takže jen seděla s hlavou zakloněnou a mlčela, s hlavou podepřenou pravou rukou, levou měla položenou na mojí pravačce. nevěděli jsme kam jedeme a stejně nám bylo krásně. byl to krásnej život. byl.