čtvrtek 28. srpna 2014

beatnické stigma.

smysl života je nesmysl. pořád se mě lidi ptají, co je podle mě smyslem života, a já říkám, že to je individuální. někdo se narodí aby byl zpěvákem, někdo, aby byl vynálezcem, někdo zase má za smysl života točit porno. podle mě je můj smysl života zemřít. 

N|E|N|E
za uchem visící cigareta
připravená ke spálení
sluchátka v uších hrající punk
mezery v paměti
nenávistný básničky
a litry
   litry nekvalitního vína
   jen aby ty mezery byly větší.
srandovní názvy ulic
   srandovní (ksichty) jména lidí
romové s rukama v kapsách cizích lidí
tlouštíci v mekáči
   tlouštíci ve veganských restauracích.
protivní autobusáci se slávistickýma vlasječkama na oknech
   a jejich nenávistný pohledy na znak Sparty
   na mojí hrudi.
prej jsem filantrop
spíš mizantrop
   protože většinu krásnejch věcí nerozdám
   ale nenávidím.
tričko počmáraný a špinavý
a nejlepší básně vznikaj
   když prostě píšu sračky
SRAČKY||PÍŠOU||MĚ
týpek s patkou až ke koutku držky
   co na mě čumí
   debil
   a cucá asi colu z mcdonaldu.
říkaj že jsem insane
   spíš nonsence
   nebo se prostě nebojim jebat autority
   do řiti.
jsem přesně ten typ člověka co píše básně
   a ostatní mají dojem
   že je to typ člověka co podváví 
   a krade
   NENE

seděla na obrubníku u tesca a kouřila nějaký cigára v černým papírku. měla zrzavý vlasy tak dlouhý, že když si sedala musela si je pohodit tak, aby si na nich neseděla. zrzky mám rád. měla na sobě květovanou sukni a černej křivák. v očích se jí odrážela bolest, měla je modrý a zalitý slzama. přišel jsem k ní.
'co se děje slečno?'
'běž do prdele.'
tak jsem šel a nechal jí tam sedět na obrubníku, brečet a kouřit. a pak že chlapi jsou bezcitní.

a jsem smutný.
je pondělí
   21:09
   a já jsem smutný.
v televizi běží zprávy
   vraždy
   korupce
   bouračky
   a všechno dohromady
   a já jsem smutný.
když mě poprosil bezdomovce o cigaretu
   podal jsem mu jí
   on řekl 'díky'
   ale já byl pořád smutný.
viděl jsem svůj nechutný obličej v odrazu lžíce
   v plamenu
   v dívčích očích
   ale byl jsem pořád smutný. 
   - možná protože jsem ho viděl.
znám lidi co chodí po městě 
   a vyřvávají trapná hesla ze sociálních sítí
   musí to být hrozně smutné existence
lidé smutní
HOMO SADNESS
cítil jsem déšť ve vzduchu
   viděl jsem odraz slunce v mokré trávě
      duhu na šedém pozadí
měl jsem ruku položenou na stehně slečny v nadkolenkách
   ale byl jsem pořád smutný
opojený alkoholem
zlomený osudem
   láskou
   baseballovou pálkou
ale pořád smutný.
smutek je u mě součást života
   jako u feťáka crack
           u pornoherce sex
           u žebráka ponížení
člověk smutný
HOMO SADNESS

na dně flašky už zbývalo jen několik kapiček a na dně krabičky cigár zbývalo už jen pár bílejch tyčinek. deska mi dohrála asi deset minut před tímhle uvědoměním, ale já pořád seděl a ťukal do stroje vymyšlený příběhy. zvonil telefon, zvedl jsem ho a zase s ním praštil o vidlice. pak jsem vytrhl šňůru ze zdi. vstal sem, přešel sem ke dveřím a zamkl je na petlici. z lednice jsem si vzal plechovku kukuřice a přetočil jsem desku zpátky na začátek. šostakovičova pátá. chtěl jsem jít na záchod, ale bylo to moc daleko. vestoje jsem doťukal poslední větu stránky, vyndal jí a dal tam další. přišel jsem k posteli, plácnul ležící a spící slečnu po zadku, ta vylezla, vzala si oblečení a vypadla ze dveří. dojedl sem kukuřici a mrsknul plechovkou o zeď. padl jsem do postele, a spal, dokud mě nevykopala z postele neutichající salva ran na dveře. otevřel jsem. domovník. 
'máte dva dny, abyjste vystěhoval byt. vaše přítomnost sousedy otravuje.'
'ať sousedi chcípnou.' řekl jsem a zapadnul zpátky do postele.

nic není víc.
se zrzavou slečnou v nadkolenkách
ležet v posteli
pít víno
a poslouchat guns n roses
                    nirvanu
                    sex pistols
                    a roling stones
pak uvařit jídlo
   sníst ho 
   a zase si lehnout.
hladit jí nohy,
povídat si o smyslu života
a potom jako smyslů zbavený vyběhnout ze dveří. 
nevím proč.
vrátit se za dva dny
   a zopakovat si to 
   celý. 

vezl sem se ve svým autě, který drželo pohromadě jen silou vůle a po boku mi seděla krásná slečna s vlasama černejma jako pocahontas. levou ruku sem měl na volantu a loket z okýnka a pravou jsem měl položenou na vnitřní straně jejího stehna. byla zkouřená, takže jen seděla s hlavou zakloněnou a mlčela, s hlavou podepřenou pravou rukou, levou měla položenou na mojí pravačce. nevěděli jsme kam jedeme a stejně nám bylo krásně. byl to krásnej život. byl.


0 komentářů:

Okomentovat