Produktivita – věčná otázka, která nikdy nenajde odpověď

-          PŘÍBĚH STARÝ JAKO PSANÍ SAMO

Dobře, je osm hodin večer. Můj syn už hodinu tvrdě spí, moje žena si pustila její oblíbenou reality show, mám před sebou čtyři až pět hodin času, který můžu věnovat psaní. Můžu se do toho pustit.

Teď je půl deváté večer. Uvařil jsem si hrnek kávy, půl napůl s mlékem a dvěma lžičkami cukru. Dal jsem si cigaretu, během níž jsem vymyslel tři různá témata, o kterých by stálo za to něco sepsat. Super, to je správný první krok. Teď si můžu pobrouzdat po internetu a najít si podklady k článkům, které chci zpracovat. Nikdo přece nechce číst nepodložené blbosti.

Je půl jedenácté. Z původního vyhledávání porovnání, statistik a článků, které se podobnou problematikou, které jsem se chtěl věnovat já, zaobíraly, jsem se nějakým způsobem dostal k videím z thajských trhů, kde muž třemi různými noži čistí kokos a k důkladnému předělání prostého prostoru džungle do nádherného, venkovního bazénu. Jak? Nevadí, důležité je si to uvědomit včas. Našel jsem přeci dva, nebo tři články, které si potřebuji přečíst, tak jdeme na to. Jen by se asi hodila nějaká vkusná hudba.

Je půlnoc. Kávu jsem dopil, žena už hodinu spí stejně tvrdě, jako syn. Vybral jsem vhodnou hudbu, sestavil playlist, dvakrát jsem předělal pořadí písniček a poslal ho kamarádovi. Prý mám dobrý vkus. To je dobře. Vytáhl jsem dva body, které by se mi ke článku mohly hodit. A to je tak celé.

Sice je půl druhé v noci, ale viděli jsem Tiger King na Netflixu? Kriste pane…

Čtvrtá ranní odbila a je stoprocentně jistý, že Carol Baskin namlela manžela do kočičího žrádla. Souhlasí se mnou asi čtyřicet tisíc lidí na dvou fórech, spousta známých, kteří reagovali na mou Instastory a @noobmasterxX69Xx na Twitteru. Za tři hodiny syn vstává. Jdu spát.

-          ALE CO S TÍM?

                Kdyby výše zapsaný příběh byl jen výjimečnou situací, nějak se nad tím nepozastavím, ale podobné prokletí mě provází už od střední školy. Sednout si k projektu, závěrečné práci, nebo jenom k banálnímu učení mi vždy dělalo větší problém, než se prostě srovnat se špatnou známkou. Vždyť mi už od dětství říkají, že mám ‚prořízlou držku‘, takže se z většiny kritických, vzdělávacích situací dokážu šikovně vykecat. A to je pravda. Horší to už je, když to mně samotného začne psychicky týrat.

                Nikdy mi nikdo nediagnostikoval žádnou poruchu pozornosti, přesto se nedokážu soustředit na nic. Absolutně na nic. Moje oblíbené hobby jsou TCG a CCG karetní hry, které už svou definicí vyžadují soustředění a stoprocentní pozornost pro vytváření kritických rozhodnutí. Opak většinou ústí v prohru, která ústí ve ztrátu MMR hodnocení, které ústí v nenávist všeho živého i neživého. Já přesto nedokážu vypnout mozek a zaměřit se čistě na to. Třeba teď, když píšu tenhle článek, který je sám o sobě sebekritikou a políčkem za ucho mně samotnému, jsem už čtyřikrát otevřel Facebook. Proč? Nikdo mi nepsal. Jenom tak.

-          ALE TEĎ VÁŽNĚ, CO S TÍM?

                Vyvstává otázka: Jak přestat prokrastinovat a začít sám sebe metaforicky uspokojovat přínosnou produktivitou?

                Stačilo mi dvacet minut na Googlu, abych se přesvědčil, že většina rad je absolutně k ničemu. Často jsem se dočetl, že pokud máte úkolů spoustu, rozdělte si je do několika menších úkolů, které potom můžete plnit a odškrtávat si je ze seznamu, čímž by se mělo dosáhnout většího počtu splněných úkonů. Ale vyvstává problém: vlastní mozek zahltíte už jen tím, že musíte vytvořit ten pitomej seznam! Zkusil jsem to. Pokud je člověk taková emoční troska, jakou dokážu já být, sepsat si seznam úkolů může být devastující. S velkou nadsázkou jsem si zkusil sestavit ‚úkolníček‘ na další den a už v polovině jsem jen z myšlenky toho, že mě to čeká, byl v lehčím stádiu deprese. Určitě to může fungovat pro lehce organizovanější osobnosti, než jsem já, proto to tu taky je, zkuste se inspirovat a nevychovejte se tak jako já. Dobře, to nevyšlo, tak co dál?

                Na serveru www.reflex.cz jsem jeden takový článek našel a tento bod mě skutečně zaujal. Máme se prý odměňovat za splnění nepříjemných úkolů.
                Zaprvé, v této době je denně před námi tolik nepříjemných úkolů, že by nestačili točit nové pornofilmy na moje odměňování se. Zadruhé, součástí odpovědi na tuto otázku je na serveru tato věta; „Vrhněte se na úkol a za jeho splnění si dopřejte něco dobrého k jídlu, hezký film, procházku nebo cokoliv, co vnímáte jako odměnu.“ Doufám, že se autor neurazí, ale není přesně toto hlavní problematika prokrastinace? Znám se, jsem hajzl, kdybych se měl odměňovat za každý nepříjemný úkol, který splním, strávím celé dny sledováním dvanácti filmů jen za to, že jsem si po ránu vyčistil zuby. Toto kontraproduktivní pseudořešení rozhodně není ta cesta, po které se vydat.

                Podle serveru www.psychologie.cz je prokrastinace; „Není to poflakování se, lenošení ani odkládání, ale miš-maš všeho, ještě doplněný zbabělostí.“ A já v životě neměl větší chuť napsat svou autobiografii, protože jsem pro ni konečně našel název. „Poflakování se a lenošení, aneb miš-maš všeho, ještě doplněný zbabělostí.“ Bestseller.
                Ve vší vážnosti je zrovna tento článek asi nejrozumnější ze všech, kterými jsem se prokousal. Tvrdou, leč empatickou rukou poukazuje na to, že mám přestat být líné prase a mám sakra začít něco dělat. Teď.
                V článku se také píše, že pracovat pod tlakem většině pomohlo se k práci dokopat a plnit ji. Což zní jako první rozumný argument, po spoustě „Top 10 rad proti prokrastinaci“ článků ze stránek jako Žena a Život a podobně, což mi mělo dojít, protože přece jen nejsem žena a už vůbec nemám život.
                Práce pod tlakem mně samotnému hodněkrát pomohla, ale opět se vracíme začarovaným kruhem zpět k začátku tohoto článku; narodil jsem se s „prořízlou držkou“. Práce pod tlakem mě sice donutila být produktivnější a aktivnější, ale vždycky jsem si našel způsob, jak porušit deadline a z následků se vykecat. To je ale přesně ten důvod, proč tento článek nakonec píšu.

-          TAK A TEĎ

Veškerý nadhled momentálně odkládám do kufříku, který zamykám a házím přes palubu. Můj boj s antiproduktivitou a prokrastinací se táhne už vážně dlouho. Před ještě pár lety jsem měl nakročeno k celkem hezké, menší kariéře ve psaní a sám sobě jsem ji podprahově sabotoval, za čímž se teď častokrát otáčím a sám sobě nadávám. Posledních několik let trávím odkládáním toho jediného, co mě samotného bavilo a naplňovalo mě a to je psaní. Ať už šlo o poezii, nebo o šest různých fantasy románů, které jsem rozepsal a následně smazal, protože mi v opilecké mysli zněly jako pitomosti, nebo o články, které byly vážně zajímavé a dobře zpracované, vše šlo do kanálu stejně rychle, jako to vzniklo.

                Proti prokrastinaci mi přesto pomohla jedna věc, díky které jsem zpracoval a napsal tento článek.

                Hrnek kávy, zhasnout světla, vypnout televizi, ztlumit telefon, vypnout internet, připravit cigarety. Kdybych nějaké měl, nalil bych si sklenku vína. Ve tmě, izolovaný od světa, sednout a dělat. Je to určitý druh sebetrýznění, který ale na disorganizované, výkonnostně dezorientované pitomce, jako jsem já, funguje jako magie. Několikrát si zpětně číst, co jsem napsal, průběžně ukládat, měnit metafory. Internet jsem zapnul jen na tu jednu chvíli, kdy jsem potřeboval dohledat nějaké články. Už jsem psal www.face- do vyhledávače, když jsem se přistihl, praštil se přes prsty a pokračoval v úkolu. Sám na sebe musí člověk jít tvrdě. Funguje to.

Děkuji, že jsi dočetl/a až sem. Vím, že je občas nutné brát některá má slova s nadhledem, a proto jsem vděčný, že jsi ho našel/našla. Budu moc rád, když toto pseudoveledílo pošleš svým kamarádům, nebo ho jen sdílíš na sociálních sítích :)
Žij dlouho a blaze se Sílou po boku!

Mikoláš Trkal
trkalmikolas@gmail.com
www.mikolastrkal.blogspot.com