výškrab ze dna. (sbírka toho, co jsem sepsal od 2014 do 2020)
nemám potuchy.
nemám potuchy kolik je hodin.
V tichosti ležím ve vaně,
zhasnul jsem světla,
zamknul dveře
a už věčnost naslouchám vodě,
Mrzne mi krev,
mrzne mi úsměv.
Svoje memoáry
budou mít podtitul 'Problém.'
slovní žongl.
Radši, než se tu plácat
vám zamávám ''Pápá!''
a černá dáma bere pěšáka.
Po ránu si dám Flat White,
páč ho potřebuju.
Vážně je mi u prdele,
co mi kdo rozkazuje.
Zatimco mý jméno bude v titulcích,
vaše jména zůstanou otazníkem.
- Vždycky to tak mělo být.-
to dáme.
dotáhnem to spolu
až do posledního práska.
když s tebou mává láska,
prej hory přenášet,
to spíš Nokii 3310 rozflákat.
na chvilku zmlkni.
Slova nemaj cenu
a Život Není Krásný,
tak drž hubu,
vždyť ty chvíle ticha sou tak vzácný.
Prostě neplýtvej slovy
pokud nemáš co říct.
poznámka pod čarou.
už nechci žít.
už mě to nebaví.
ze světa se ztrácí barva,
dny i noci v jedno splývají.
už mě to nebaví,
stále se snažit pro nic.
záplatovat,
to že jsem k ničemu,
už nepomáhá ani gin&tonic.
jen tak na rychlovku.
bolí vědět,
že už dávno nejsme děti
a s přibývající věkem
to s náma jde od desíti k pěti.
vommit.
dávno není k zbytí,
zůstalo k zblití,
denní život se změnil
na souboj o přežití.
došly mi slzy,
došla mi slova
a když básníkovi dojdou slova
začne se opakovat.
dopít kafe.
prostě mi podřež žíly,
napij se mojí duše,
seš jedinej maják
v neprostupný temnotě.
přeju ti,
ať tvoje štěstí kvete
a neštěstí ať uvadá,
svět umí bejt zmetek.
a ať jsou lidi kobry nebo zmije,
bejvá to had vedle hada,
faleš už nesmyješ.
tak vyrážíme,
na dlouhej závod s časem,
ať jsme tu a nebo jinde
jednou se zas najdem.
dopít kafe.
rutina.
k snídani
vyhulim čtyři cíga,
ani nedopiju kafe,
hlavní je život stíhat.
ono utápět se v sobě
nutně nemusí být bída.
-bůh má fyzickou podobu létajícího dilda.-
ano.
dny ve znamení masturbace.
mé bílé triko zdobí
skvrny,
od vína
a matná vzpomínka,
jak jsem zvracel...
(a to už nevypereš.)
s kým a kam půjdeš
si jen tak nevybereš.
buď na tebe někdo zbyde,
nebo zemřeš sám
a opuštěnej.
máš práci od devíti do pěti,
těšíš se domů na děti,
čím víc vyděláš,
tim víc dáš státu do kasy.
takže se ani nedivim,
že už se ti nechce dýchat,
ono je lehčí sežrat prášky
a na chvíli si nemuset vybírat.
já.
jsem bílej,
muž,
s kusem charakteru,
s flákem charisma,
hezkým, průměrným penisem.
občas se přehrabuju v odpadcích,
ale doma,
a občas
mi nedá spát,
jak jsem se rozhodoval.
do práce chodím rád,
protože mě rozptyluje,
ale nejsem nijak ultra šťastnej.
řídim starý auto,
který už daleko nedojede.
občas bejvám dement,
občas mi bejvá skvěle.
jsem takový průměrný ztělesnění lidství.
snažím se,
ať jsou všichni kolem šťastní,
a sám se vezu na druhé koleji.
pravidla
mi nic neříkají,
autority mě serou.
jsem takový průměrný ztělesnění lidství.
pitomec.
pitomec
se mi snažil rozkazovat,
pitomec
se za mě chtěl rozhodovat.
pitomec mě bral jako něco míň,
pitomec pitomcem zůstane,
tak jak byl.
pitomec mi dával hlaveň pod bradu.
pitomec
neodjistil pojistku...
pitomec vyhrožoval,
křičel
a křepčil.
pitomec mě nikdy nesral.
pitomec totiž nikdy doopravdy nežil.
další ráno.
sladký ranní výčitky.
příjemný brnění
z morální (i normální) kocoviny.
kdybych si moh vybrat
žiju nahý
vprostřed lesů a polí,
sám a sám
a pěstuju jen jeden strom
na kterém se oběsím.
problémy prvního i druhýho
světa i tvých soků,
jsou snůška soplů
utřená do rukávů,
chci žít aspoň tak dlouho,
že se dočkám apokalypsy.
lidi jsou bezcenná schránka
plýtvačů kyslíku.
rutina 2.
pracovat a pracovat,
abych se rozptýlil,
a abych vydělal na vodu a chléb,
které zařídí,
že se dočkám dalšího dne,
abych zase mohl do práce.
v týhle době žít
je tak bezcenný a nevděčný,
snůška bídy
zamaskovaná blahobytem.
snažíš se zuby nehty přežít,
jen aby tě potom
nějakej vocas prodal na Redditu.
koma.
nad hrnkem se vznáší pára,
v rohu pokoje
se třepotá pavučina.
popel klepu na kamennou zem,
jsem
ze dvou třetin nekompletní,
z jedné třetiny bohém.
měl jsem interview s Bohem,
říkal,
že už ho to taky sere,
než mi dal sbohem a
shodil mě zpět do pekel.
měl jsem rozhovor s Dantem,
říkal,
že sice psal o Pekle,
ale v Nebi mají nekonečnou
pípu s Gintonicem.
krátce jsem si povídal
s Odinem,
povídal,
že ve Valhalle už není místo,
dochází pití,
dochází jídlo,
ale že je to lepší,
než žít na Světě.
pak jsem se vrátil domů,
uvařil si kávu
a teď sleduji,
jak se nad ní vznáší pára
a jak se v rohu místnosti
třepe pavučina.
nemám potuchy kolik je hodin.
V tichosti ležím ve vaně,
zhasnul jsem světla,
zamknul dveře
a už věčnost naslouchám vodě,
Mrzne mi krev,
mrzne mi úsměv.
Svoje memoáry
budou mít podtitul 'Problém.'
slovní žongl.
Radši, než se tu plácat
vám zamávám ''Pápá!''
a černá dáma bere pěšáka.
Po ránu si dám Flat White,
páč ho potřebuju.
Vážně je mi u prdele,
co mi kdo rozkazuje.
Zatimco mý jméno bude v titulcích,
vaše jména zůstanou otazníkem.
- Vždycky to tak mělo být.-
to dáme.
dotáhnem to spolu
až do posledního práska.
když s tebou mává láska,
prej hory přenášet,
to spíš Nokii 3310 rozflákat.
na chvilku zmlkni.
Slova nemaj cenu
a Život Není Krásný,
tak drž hubu,
vždyť ty chvíle ticha sou tak vzácný.
Prostě neplýtvej slovy
pokud nemáš co říct.
poznámka pod čarou.
už nechci žít.
už mě to nebaví.
ze světa se ztrácí barva,
dny i noci v jedno splývají.
už mě to nebaví,
stále se snažit pro nic.
záplatovat,
to že jsem k ničemu,
už nepomáhá ani gin&tonic.
jen tak na rychlovku.
bolí vědět,
že už dávno nejsme děti
a s přibývající věkem
to s náma jde od desíti k pěti.
vommit.
dávno není k zbytí,
zůstalo k zblití,
denní život se změnil
na souboj o přežití.
došly mi slzy,
došla mi slova
a když básníkovi dojdou slova
začne se opakovat.
dopít kafe.
prostě mi podřež žíly,
napij se mojí duše,
seš jedinej maják
v neprostupný temnotě.
přeju ti,
ať tvoje štěstí kvete
a neštěstí ať uvadá,
svět umí bejt zmetek.
a ať jsou lidi kobry nebo zmije,
bejvá to had vedle hada,
faleš už nesmyješ.
tak vyrážíme,
na dlouhej závod s časem,
ať jsme tu a nebo jinde
jednou se zas najdem.
dopít kafe.
rutina.
k snídani
vyhulim čtyři cíga,
ani nedopiju kafe,
hlavní je život stíhat.
ono utápět se v sobě
nutně nemusí být bída.
-bůh má fyzickou podobu létajícího dilda.-
ano.
dny ve znamení masturbace.
mé bílé triko zdobí
skvrny,
od vína
a matná vzpomínka,
jak jsem zvracel...
(a to už nevypereš.)
s kým a kam půjdeš
si jen tak nevybereš.
buď na tebe někdo zbyde,
nebo zemřeš sám
a opuštěnej.
máš práci od devíti do pěti,
těšíš se domů na děti,
čím víc vyděláš,
tim víc dáš státu do kasy.
takže se ani nedivim,
že už se ti nechce dýchat,
ono je lehčí sežrat prášky
a na chvíli si nemuset vybírat.
já.
jsem bílej,
muž,
s kusem charakteru,
s flákem charisma,
hezkým, průměrným penisem.
občas se přehrabuju v odpadcích,
ale doma,
a občas
mi nedá spát,
jak jsem se rozhodoval.
do práce chodím rád,
protože mě rozptyluje,
ale nejsem nijak ultra šťastnej.
řídim starý auto,
který už daleko nedojede.
občas bejvám dement,
občas mi bejvá skvěle.
jsem takový průměrný ztělesnění lidství.
snažím se,
ať jsou všichni kolem šťastní,
a sám se vezu na druhé koleji.
pravidla
mi nic neříkají,
autority mě serou.
jsem takový průměrný ztělesnění lidství.
pitomec.
pitomec
se mi snažil rozkazovat,
pitomec
se za mě chtěl rozhodovat.
pitomec mě bral jako něco míň,
pitomec pitomcem zůstane,
tak jak byl.
pitomec mi dával hlaveň pod bradu.
pitomec
neodjistil pojistku...
pitomec vyhrožoval,
křičel
a křepčil.
pitomec mě nikdy nesral.
pitomec totiž nikdy doopravdy nežil.
další ráno.
sladký ranní výčitky.
příjemný brnění
z morální (i normální) kocoviny.
kdybych si moh vybrat
žiju nahý
vprostřed lesů a polí,
sám a sám
a pěstuju jen jeden strom
na kterém se oběsím.
problémy prvního i druhýho
světa i tvých soků,
jsou snůška soplů
utřená do rukávů,
chci žít aspoň tak dlouho,
že se dočkám apokalypsy.
lidi jsou bezcenná schránka
plýtvačů kyslíku.
rutina 2.
pracovat a pracovat,
abych se rozptýlil,
a abych vydělal na vodu a chléb,
které zařídí,
že se dočkám dalšího dne,
abych zase mohl do práce.
v týhle době žít
je tak bezcenný a nevděčný,
snůška bídy
zamaskovaná blahobytem.
snažíš se zuby nehty přežít,
jen aby tě potom
nějakej vocas prodal na Redditu.
koma.
nad hrnkem se vznáší pára,
v rohu pokoje
se třepotá pavučina.
popel klepu na kamennou zem,
jsem
ze dvou třetin nekompletní,
z jedné třetiny bohém.
měl jsem interview s Bohem,
říkal,
že už ho to taky sere,
než mi dal sbohem a
shodil mě zpět do pekel.
měl jsem rozhovor s Dantem,
říkal,
že sice psal o Pekle,
ale v Nebi mají nekonečnou
pípu s Gintonicem.
krátce jsem si povídal
s Odinem,
povídal,
že ve Valhalle už není místo,
dochází pití,
dochází jídlo,
ale že je to lepší,
než žít na Světě.
pak jsem se vrátil domů,
uvařil si kávu
a teď sleduji,
jak se nad ní vznáší pára
a jak se v rohu místnosti
třepe pavučina.
Komentáře
Okomentovat