pisálkovský detox. (sbírka sepsaná přes jeden den a jednu noc izolace)

honící psi.

já vlastně ani nikdy nechtěl nikam patřit.
   jen si odkroutit život

a občas se opít.

vyhýbat se definicím.

můj největší strach je,
   že mě někdo
              někdy pochopí.

prostě se nechci topit,
   chci dýchat,
           neběhat,
              chci chodit.

a až někdo zachytí moje kroky,
   vyčmuchá mojí stopu,

tak bude na čase to skončit.


sebe.

budu masturbovat před otevřeným oknem,
   jsem živel,
   jsem krásnej,

i když mi celej život říkali, že nejsem.

mluvím sám pro sebe,
   když píšu básně.

jsem krásně krásnej,
   i když jsem prázdnej.


zakopnuls.

mladý lásky sou krásný,
   ruku v ruce s nima ale
      kráčí i krásný ztráty.
bolestivý války,
   který neznaj vítěze.
hektolitry slz
   a zkurvený nulový naděje.


2016.

moc dobře jsem cítil
   jak mi chceš vrazit jazyk do pusy,
   jak mi chceš jezdit prsty skrz vlasy,

protože píšu hezký básničky.

moc dobře jsem cítil,
   jak chceš,
   aby jedna byla o tobě,

abych tě ztvárnil v poetický podobě.

zevnitř jsi byla vlhká a příjemná,
   ale v hlavě to bylo o hovně.


jsem velikej chlap.

jsem velikej chlap,
   co řídí malý auto,

žije malej život
a má velký sny.

jsem velikej chlap,
   co veškerý svý úsěchy
   hraje na charisma,

a některý emoce
   mu jsou nejasný.


nevděk.

bukowski byl hajzl,
kerouac byl buzna,
sid vicious byl idiot
a marilyn monroe byla kurva.

svět si neváží svých géniů,
   nikdo si tě nevšimne,
      dokud nepůjdeš pod drn.


baetnik.

dívat se lidem do oken
   a do očí.

sem tam
   se nonšalantně pozvracet,
sem tam
   se jít z nutnosti vymočit.

co nezapíšou do kronik
   si v sobě schovaj chodníky.
tyhle zdi
   už viděly
      nepopsatelný příběhy.

některý slova
   líp napíše krev,
než inkoust.
vím, že i svět
   by si někdy přál
      se vypnout.


oběšenec.

mít problém
   se zapadajícím sluncem,
   v odrazech,
vidět
   hromádku hoven.
hladina rybníku je klidná,
   až podezřele,
vzpomínám jak jsem

kreslil do tvých kérek.

když už spadnu na zem
   tak mě
   koberec nesebere,
koberec mě sežere
   a vyplivne do stěn.
v rohu
   visí oběšenec,
   celej vyděšenej;
''Kluci sundejte mě,
tohleto už není prdel.''


a to je dobře.

jsem opilej
   a to je dobře,

voníš jako svoboda
a víno chutná sladce.


díry.

rozervané džíny
kontrastují
   s rozervanou budoucností.
zlámané úsměvy
   gin,
   který mi táhne u úst.
v životě
   jsem se nebál ani sekundu,
ale teď
   jsem zjizven napořád.

pravda je ve víně,
   říkají,
pravda,
   je že pravda,
  je k nenalezení.
zatímco stojíme
   hrdí a ožralí
a necháváme
svět plout
   okolo nás.


jsme divný.

chceme to dělat osobní,
spíš to skončí
   jako bizarní.

máme se mizerně,
   ale sluníčko svítí
máme víno i cíga

tak to nebude zas tak špatný.

žiju život mimo slabiky,
mimo text,
přitom mi už nejde psát
   a sex
      je přeceňovanej.

chceme to dělat intimní,
jsme moc citlivý
   celý to
přesahuje naše vnímání.


to co není správný.

odjakživa
   mě baví to,
      co není správný,
      co se nesmí,
      co je tabu.
odjakživa mě baví
   mentální sebeznásilnění,
   sebetrýznění,
   sebelitování.
zkoumání,
   kam až člověk může zajít,
jaký limit
   už člověka může zabít.
někdy je dobrý,
   bejt prevít,
někdy je dobrý,
   dělat to, co není správný.


pošta.

jen jsem si šel
   pro poštu.
paní za přepážkou byla hnusná,
pan sekuriťák taky.
   řekl jsem paní,
      že je hnusná,
pánovi z ochranky,
   že je píčus.
dostal jsem facku
a odešel z pošty,
   bez pošty.
musim
   si zajít pro poštu.