PřísahámBohu Arnie.

Bylo to strašně chladný, březnový odpoledne. Ostrůvky sněhu o krajnic a obrubníků značily, že ještě před pár dnama byla ve městě na návštěvě zima. Poslední rampouchy tály na větvích stromů, sem tam ze střechy sletěla hrouda těžkýho sněhu, psi očůrávali zdi domů a někde občas auto smetlo chodce a ke sněhu u krajnice se přivalila vlna krve a mozkomíšního moku. Nevšimli byste si, že to je něčím zvláštní den, když byste si ráno šli koupit noviny se sázkovym rozpisem a pár rohlíků k snídani. Jen byste šli ulicí a užívali si přicházející jaro. Ale byl to něčím výjimečný den. Byl výjimečný tím, že v ten den, v 8:42 dopoledne zemřel Arnold Shtick.
   Arnie byl klasická slibotechna, lehký opilec a sázkař, miloval kulečník, poker a box, americký fotbal, dobrou whiskey a ženský. Měl tři poznávácí rysy - úlisný lhaní, těkání očima a nadměrný používání fráze 'Přísahám Bohu!'
   'Přísahám bohu, že jestli mi nenavalíš zpátky těch patnáct dolárků, tak ti uříznu levou kouli!'
   'Přísahám bohu, že ještě jednou mi zkusíš podělat mou výhru, zabiju tvýho prvorozenýho!'
   'Ale notak Jasone, já ti neukrad tu flašku, přísahám bohu!'
   'Ale Carrie, v životě bych tě nepodvedl, přísahám bohu!'
   Byla to jeho vada, jako má někdo tiky v oku, nebo přehnaně říká 'Víš co' nebo 'Vole' sedmkrát v jedné větě. Nebo poklepávání nohou a kousání nehtů. Říkával to absolutně bez uvědomění.

   Arnie se probral tři dny, tři hodiny, tři minuty a tři sekundy po své smrti. Do očí ho praštila zářívá bílá všude okolo něj. Postavil se na nohy; byl úplně nahý, čistý jako by ho vytáhli z myčky a i přes záplavu bělosti okolo něj mu bylo příjemné teplo. Bylo ticho a on uprostřed sněhobílé pláně neslyšel nic kromě svého dechu.
   'Arnolde.' byl to zvučný hlas, dunící skrz nicotu. Arnie zvedl pohled a zkusil zaostřit okolo sebe. Nic, čistokrevné prázdno. 'Už jsem tě očekával.'
   'Kdo kurva jsi?' zařval Arnie. 'Tohle je ten zkurvenej posmrtnej klid? Ukaž kdo kurva seš nebo ti přísahám bohu rozbiju ....' v ten moment Arnie padl na kolena, protože mu tělem projela ostrá, bodavá bolest. Jako by se každého jeho nervu dotkl drát z autobaterie.
   'Neber moje jméno nadarmo, Arnolde, a už vůbec ne v jedné větě se sprostými slovy.' Arniemu došla situace.
   'Bože?...'
   'Ano, Arnolde. Jsem to já. V Nebi tě už delší dobu sledujeme, hlavně kvůli tvému 'Přísahám Bohu.' Andělé uzavírali sázky kolikrát denně to povíš.' Arnie se postavil zpět na nohy a rozhlédl se. Pomalým krokem se k němu blížil vysoký, nahý stařec. Nebyl ale starý v ohledu těla. Nebrázdila ho jediná vráska, ale jeho stáří se dalo odvodit od jeho dlouhého, skoro až k pupku sahajícího šedivého vousu. Na ramena mu padaly rovné, šedé vlasy a v jeho modrých očích jste pochopili výraz věty            'Snést někomu modré z nebe.'
   'Ale to je kravina. Já to neříkal zas tak často.' Země pod Arniem se zachvěla a zarolovala se okolo něj do dlouhého, temného tunelu.
   'Tak se pojďmě podívat.' na stěnách tunelu se do nekonečna táhly obrazy z Arnieho života. Jak držel pod krkem spolužáka ze školky, mlátil ho a přísahal Bohu, že když mu nedá svačinu, zabije ho a tělo zahrabe za školou, jak u soudu přísahal Bohu, že z okna nikdy nikoho nevyhodil, jak na dostizích přísahal Bohu, že koně Říznou střelu namele do klobás a jeho žokeje znásilní do zadku, a jak Carrie přísahal, že jí nikdy nevzal ani halíř. A stovky, tisíce dalších výjevů z jeho života, jak bral boží jméno nadarmo. Kráčel po boku Boha skrz tunel plný jeho kácířství, ale světlo na konci tunelu nepřicházela a nepřicházela. Po době, která se zdála jako nekonečná, se tunel rozložil zpět na bílou plochu a Arnie už zase stál s Bohem v pustině.
   'Ale mám pro tebe slabost. Vyhrál jsem díky tobě 39 andolarů nad Archandělem Josefem. Půjdeš zpět na Zemi, s jinou identitou, beze jména, bez peněz, pouze na den. Máš šanci jít a odčinit největší hřích, který jsi spáchal, a ty už poznáš co to je za čin.' dostat druhou šanci se jen tak nevidí, kor ne od Boha, sice jen na jeden den, ale ještě chvíli žít se vyplatí. 'Ale to není všechno. Budeš mít okolo paží a stehen kožené pásky s ostny, které se ti zaříznou do kůže kdykoliv vezmeš boží jméno nadarmo. Budou se ti tam zařezávat dál a dál a dál a dál, dokud ti nezastaví krevní oběh, nebo ti neprodřou maso tak hluboko, že vykrvácíš. Když to přežiješ a odčiníš hřích, přivítám tě do Nebe, pokud ne, už se na tebe Lucifer moc těší. Nyní běž.' Světla zhasla.

   Arnie se probudil v temné vedlejší uličce. Znal jí a věděl kam vede. Postavil se vedle popelnice na nohy a zahleděl se na svůj odraz do kaluže. Viděl lehce vousatou tvář, s vysekanými rysy. Připadal sám sobě sexy, měl hnědé oči a dohola vyholenou hlavu. Na sobě měl košili, džíny a polobotky. Vyhrnul si rukávy a přejel si po stehnech. Pásky tam skutečně byly. Napadlo ho si zkusit sundat pás z paže, ale tím se mu ostny po celém těle jen hlouběji zaryly.
   'Nezkoušej to, Arnie. Boha neporazíš.' zaznělo mu uvnitř hlavy. Výborně, teď se mi dostal i do hlavy, pomyslel si. 'Ano, dostal.'
   'Hele Bože, napadlo mě, máte v Nebi vůbec ženské?'
   'Nemáme, fungují nám tu jen pro potěšení menšiny a jako uklízečky, jinak jsme tu všichni gayové.'
   'Jsme? Bože, ty jsi gay?'
   Chvíli bylo ticho. 'Možná, radši běž odčinit hřích.'
   'Ale kam proboha, tahle ulička mi je povědomá, ale nevím co tu mám dělat!'
   'Podívej se na zvonky u vchodu do paneláku.'
   Arnie tam přešel. Četl si jména. 'Cottsonová, Monroe, Gibs, Fleury, Franková... Franková? Carrie?'
   'Chytrej chlapec.' ozvalo se mu v hlavě.
   'Drž hubu, Bože.' pásky se mu utáhly až zasyčel bolestí. 'Chápu.'
   Zazvonil na zvonek se jménem Carrie Frankové. Po chvilce se ozvalo klapání podpatků po schodech a otevřely se vstupní dveře. 'Dobrý den, co potřebujete?' Byla ještě úžašnější, než si jí pamatoval ze života. Dlouhý nohy končily minišatama, asi zrovna dorazila z práce a skoro černý oči jí ladily se zrzavou, bujnou hřívou.
   Na chvíli mu došel dech. 'Já... Možná to bude znít divně, ale znám tě, a musíme si promluvit.'
   Koukala na Arnieho jako na blázna. 'A mohu alespoň znát vaše jméno?'
   'No... Právě... Jmenuju se Arnie Shtick.'

   'Takže vy mi chcete říct, že jste můj mrtvej expřítel, kterého seslal Bůh zpátky na Zemi, aby si vyžehlil hřích, kterej způsobil na mně a to všechno jenom proto, aby se pobavil a vyhrál sázky nad andělem?' zeptala se, s hlavou opřenou v dlaních, sedící u stolu v kuchyni, zatímco Arnie u okna upíjel víno a drbal si odřeniny od pásků.
   'Jop.'
   'Dokažte mi, že jste Arnie.'
   'Tvoje oblíbený kalhotky jsou oranžový se sloníkama, v dětství jsi spadla z houpačky a praštila se do hlavy, proto máš tu jizvu na čele, nejradši máš polohu zezadu, ale umíš se vyřádit i nahoře a tvoje matka mě nikdy neměla ráda, ale to jenom protože jsem jí moc připomínal jejího novýho přítele se kterym spí, protože tvýho tátu opustila a on se kvůli tomu zabil.' zůstala zírat s otevřenou pusou. Po asi deseti minutách ticha a dvou sklenkách vína taky promluvila.
   'Dobře, Arnie, proč si myslíš, že tě sem bůh poslal?'
   'Abych se ti omluvil za všechno co se stalo.' Arnie si před ní kleknul a řekl: 'Vážně mě to mrzí.'
   'Co přesně?'
   'Okrádal jsem tě, hodinky po babičce, náušnice po tetě, tvoje životní úspory, které jsem svedl na tvé kamarády z pokeru, to jsem byl já, prosázel jsem to na boxu. Podváděl jsem tě, s Amy, Georgie, i s tvou sestrou Mitch.'
   'I s mou sestrou?!' zeptala se se zděšením v očích a hlase.
   'Je mi to opravdu líto.' Arni jí vzal za ruce. Cítil, jak se jí do nich nahrnula krev a zteplaly, tváře jí zarudly a ona mu ruce sevřela. Na chvíli, než se natáhla pro lahev vína a zbytek jí vyzunkla.
   'Je tohle všechno pravda?'
   'Přísahám bohu, ano.' Arnie zaryčel bolestí a sesunul se na záda, jak se mu pásky zaryly hlouběji do kůže.
   Carrie k němu přiskočila a zvedla ho na nohy a dovedla ho na gauč.
   'Promiň, to ty pásky. Fakt to strašně bolí.'
   'Ukaž mi je.' Nechápal jí, ale potom ucítil jak mu Carrie rozepíná knoflíky u košile. A jak se na něj dívá. 'Carrie já si musim jenom napravit hříchy, tohle nesmíme.' Pokračovala dál, rozepnula mu košili a přejela rukou po božích, kožených páscích.
   'Já vím, já vím, já vím. Všechno je v pořádku.' Carrie byla vždycky trochu coura, ale mně kdyby zazvonil na dveře někdo, kdo má být mrtvý, a tvrdí, že to je on i když vypadá uplně jinak a tvrdí že ho seslal Bůh, střelil bych ho do hlavy a vyzdobil si s jeho tělem předsíň. Arnie si ale vzpomněl, že tímto odčinil hřích a zbývalo mu dobrých dvacet hodin pozemského života. Proč si naposledy pořádně neužít, když podle dohody s Bohem má za chvíli jít do nebe? Políbil Carrie na krk a za zadek si jí přesunul na sebe. Kousla ho do ucha a nehty mu brázdila po těle. Její ruce mu zajely do kalhot, zatímco on jí rozepnul blůzku a líbal jí prsa.
   'Bože, Carrie, tak strašně jsi mi chyběla.' pásky se utáhly. Arnieho to rajcovalo, boží bolest. 'Ano, Bože, Carrie, Ano!' dál a dál se stahovaly. Když na něm seděla nahá a rychle přirážela, kvůli Arnieho spílání k Bohu mu už tekly potůčky horké krve po pažích a stehnech.
   'Pane Bože, Carrie, tohle mi tak strašně chybělo. Ta tvoje šťavnatá, úzká píča a plný rty, krásný kozy a ... ano, Bože, Carrie, takhle to je ono!' Arnie byl tak v rauši, že si neuvědomoval, že tímto si podepisuje smlouvu s peklem.

   Slunce vrazilo do oken něco před sedmou ráno. Carrie se protáhla a ze zvyku šla z postele rovnou do koupelny. Vymočila se a rozsvítila světla okolo zrcadla, aby se připravila na odchod do práce. Zděsila se.
   Ze zrcadla na ní koukala žena celá popatlaná krví. Najednou si vzpomněla, sex, Arnieho duše v jiném těle, jeho volání Boha a pásky, které se tím utahují a on křičí a ty pásky se stahují a on krvácí a krvácí a krvácí.
   Přeběhla zpátky do pokoje a na místě se rozbrečela. Viděla jenom krvavou stopu na posteli, Arnieho tělo nikde. Kdyby někam šel, zanechával by krvavé šlápoty, ale on prostě zničehonic zmizel; Bůh si ho vzal zpět k sobě. Sbohem, Arnie, Sbohem, odpuštím ti, buď mrtvý sladce...

   Bůh se smál, Arnie se smál, Archanděl se smál.
   Proč?
   'Arnie, ty jsi takovej pitomec! Mohl jsi žít šťastně a bezbolestně v Nebi s náma, pít mšní víno a poslouchat skvělou harfovou hudbu. Ale ty neee, ty se radši dobrovolně odsoudíš do Pekla.'
   'Mě by ten život s vámi tady v tom jednom velkym gaybaru stejně nebavil, Bože.' Bůh se smíchy zalknul vína a archanděl ho políbil do vlasů a odkráčel.
   'Měl bys asi už jít do Pekla, stav se někdy ve vycházkách na víno, budeme se těšit!'
   'Díky, Bože. Rád jsem tě poznal, i když jseš gay, jseš skvělej člověk.'
   'Nebuď tak formální s tím Bohem, jmenuju se Mike.' Ano, Bůh se skutečně jmenuje Mike.
   'Já se vrátím, Miku.' ušklíbl se Arnie. 'Přísahám Bohu, že se vrátim....'

___________________________________________________________________________________

Dík, že jsi to přečetl/a až sem. Pokud máš zájem sledovat nadále moji tvorbu, sleduj například můj instagram pro denní příval mojí poezie v krátkejch #Instapoems --->
https://www.instagram.com/nicolas_buttler/

nebo mám i svou stránku na FB ---> 
https://www.facebook.com/u.mickeyho23/?ref=bookmarks

KAŽDOPÁDNĚ DĚKUJU ZA ČTENÍ, DOUFÁM ŽE SE LÍBILO, A POKUD MI SEM HODÍŠ SVŮJ NÁZOR NEBO TUHLE VĚC ROVNOU SDÍLÍŠ, PÁNBŮH TI TO SICE NIKDY NEOPLATÍ, ALE JÁ TĚ BUDU MÍT FAKT RÁD. <3

Komentáře

Oblíbené příspěvky