milovník lásky.

   Probudil jsem se do tmy, i když mi do oken svítily světla města hříchu, Las Vegas. Žil jsem tam asi tři čtvrtě rok, měl jsem tam přítelkyni, ale jinak to bylo, čistě kvůli pracovní příležitosti a možnosti růstu co se týče psaní. Instinktivně jsem hrábl vedle sebe na postel, ale nenahmatal jsem nic, což mě uklidnilo, že jsem zase neskončil s nějakou cizí fuchtlí v posteli. Zaposlouchal jsem se, jestli neteče sprcha nebo neslyšim vřít vodu, ale nic. Rozsvítil jsem a podíval se na budík. 5:31 ráno. Vstal jsem z postele a ještě naposledy jsem se pořádně rozhlídnul po místnosti, jestli tam třeba nezůstali nějaký náhodně zapomenutý suvenýry, ale nic jsem nezaregistroval. Přešel jsem do kuchyně.
   Postavil jsem si vodu a do hrníčku jsem hodil dvě lžičky kafe, načež jsem se rozhodl, že si ještě dám sprchu, než vyrazim do práce.
   Vešel jsem do koupelny a rozsvítil jsem světlo. Na podlaze ležela hezky stavěná mladá ženská, s dlouhejma nohama. Na sobě měla jen kalhotky a moje tričko, oblečení měla poskládaný na zemi vedle sprchy. Ležela s hlavou opřenou o záchodovou mísu a objímala jí jako nejlepší kamarádku. A v tu ránu se mi před očima přehrál celej záznam minulýho večera.
   Začalo to na mym čtení. Přišel jsem tam a objednal jsem si klasicky skleničku whiskey. Posadil jsem a začal jsem si třídit co budu číst. Přisedla si ke mně.
   'Buttler?' podíval jsem se na ní, usmál se a lehce pokejval. 'Těší mě, Jamisová. Debrah.'
   'Můžu vám řikat Debbie?' zasmála se. To pro mě bylo dobrý znamení. Projel jsem jí očima. Hezky stavěná ženská, mladičká s hlavou blonďatou, lehce nazrzlou, zelenýma očima a sprškou pih na nose. Nohy měla dlouhý, tak akorát, a... Vlastně byla celá tak akorát, vyhovovalo mi jak se usmívá, jak je stavěná a jaký hází pohledy. Nejsem nějak extra pohlednej chlap, spíš vůbec. Jsem tlustej, přerostlej, obličej mám roztomile děsivej a píšu sprostý a perverzní básničky. Nic zvláštního.
   Zbytek večera probíhal stereotypně. Povídali jsme si, a já následoval po pár lidech ve čtení. Při konverzaci jsem zjistil, že jí je 23, pracuje jako sekretářka nějaký ekologicky založený firmy a že bydlí tři ulice od Soundset boulevardu. Myslim, že všechny blbosti můžeme vynechat. Během čtení jsem vypil tři sklenice dvojité whiskey a potom s ní u stolu ještě lahev vína. Vypadli jsme a rozhodli jsme se že půjdeme pěšky ke mně. Od chvíle, kdy se zaklaply dveře kavárny mám okno.

   kam směřuje můj život | kde a s kym skončim? | budu šťastnej? | bude mít můj život smysl? | vim, že jednou budu sedět u krbu v papučkách a budu psát romantickou báseň o svojí doručovatelce předem nakrájenýho jídla | vim že jednou budu ve vlastním životě až ten vedlejší | že budu mít pro koho dejchat | možná to je ta, vedle který toužim usínat zrovna teď | možná to je ta, která mi hlavou běhá celej den a v noci mě navštěvuje ve snech | možná to je ona | možná jo | možná že u toho krbu budu ty romantický básně psát o ní | KDO VÍ 

   Aniž bych ji probudil jsem ji vzal do náruče a odnesl do postele. Vlasy jsem jí svázal do culíku a trochu jí opláchl konečky, protože je měla od zvratků. To samý s tričkem, to jsem jí sundal a dal jí nějaký svoje jiný. Přikryl jsem jí a na noční stolek vedle ní jsem dal kafe v termohrnku a dvě koblihy, a vedle toho jsem na lísteček napsal: 'Vrátím se brzo, neodcházej, musíme si promluvit.' a odešel jsem a zamknul za sebou.
   Zaběhl jsem si do práce omluvit se, že dnešní den nepřijdu. Dělával jsem tehdy recepčního a šatnáře v Casinu Colourwave, takže jsem celý dny jen seděl, vybíral kabáty a zapisoval hosty, objednával pití a kouřil a pobíral jsem za to docela slušnej peníz. Teda, na nájem, jídlo a pití mi to stačilo. Tak jsem se teda omluvil, koupil jsem si cigára, pití a jídlo a vrátil jsem se zhruba po dvou hodinách domů.

   V posteli nikdo neležel, koblihy a kafe byly pryč a dveře na balkón byly otevřený. Přešel jsem k nim a viděl jsem Debbie s cigaretou v ruce a samolibým úsměvem pod rozteklou řasenkou. Seděla na prádelnim koši a když mě zmerčila, jenom ke mně pohodila hlavou a utrousila: 'Dobré ránko, drahý, to máme ale bohulibý den, není liž tak?! ignoroval jsem to. Bral jsem to jen jako pichlavý poznámky.
   'Prosimtě Debbie' řekl jsem a poklekl jsem na jedno koleno abych si jí mohl dívat přímo do očí, byla totiž relativně malá. 'víš, potřebuju vědět co se...'
   Zasmála se, ostře a vyčítavě. 'Tenhle pohled si pamatuju. Ty a klečící pode mnou.' podíval jsem se jí na ruku ve který držela cigaretu a kterou ne mě otočila. Skvěl se jí tam prsten s průměrně velikým drahokamem.
   'Počkej, nechceš mi říct, že...'
   'Ale ano, chci, Nikky.' stoupla si a cigaretu zahodila. Obešla mě, ještě pořád klečícího a přes rameno jen tak mimochodem houkla: 'Las Vegas je město neomezených možností, to přece víš. A opilecké svatby jsou něco, na čem tu moc rádi vydělávají.' Zbytek věty jsem už slyšel, když jsem vletěl dovnitř abych ji slyšel jasně a zřetelně. Přeběhl jsem k ledničce a vyndal jsem gin, napil jsem se zplna hrdla a zapil to troškou tonicu.
   'Takže jsme jako zasraní manželé jo, to mi chceš říct?!'

   v takovejch momentech se vám zastaví svět | myslíte na to co bude, co mohlo bejt a co bylo, a že vaše první svatba proběhla bez vaších rodičů, a vy si jí ani nepamatujete | myslíte na to, jestli to bylo správný, což každopádně nebylo | ale zároveň myslíte i na tu holku, která čeká na váš telefon, až jí zavoláte a necháte jí vzkaz, kterej zakončíte těma dvěma slovama | miluju tě

   'Ne, ty idiote, ani jsme spolu nespali.' spadl mi obrovskej kámen ze srdce.
   'Tak bys mi teda ale mohla aspoň říct, co dělá ten prsten na tvý ruce, cos dělala ty v mojí koupelně a co se dělo včera v noci!'
   'DNESKA v noci, drahoušku,' podotkla. 'a abych to zkrátila: opili jsme se, zamířili jsme k tobě, celou cestu jsi mi říkal Minnie a nakonec si mě požádal o ruku, tak jsem jakoby kejvla a uspořádala jsem falešnej obřad tady. Byla to obrovská švanda! Uložila jsem tě ke spánku, a vypila ti půlku ledničky, proto jsem skončila v tý koupelně. A ten prsten jsi mi dal ty, na.' hodila ho po mně. Chytil jsem ho a dal si ho do kapsy u saka.
   'Ani si nedovedeš představit jak se mi ulevilo.'
   'To ti teda pěkně děkuju.'
   'Ne! Takhle to nemyslim!'
   'Drž hubu a běž radši odpovědět na ty zprávy, co máš na záznamníku.'
   Srdce se mi zas na chvilku zastavilo. Běžel jsem k telefonu a zvedl jsem sluchátko:
*PÍP* Ahoj Nikky, já, jenom bych tě chtěla vidět, musíme si promluvit. Ozvi se mi *PÍP*
   Zahodil jsem telefon a vyběhl jsem ze dveří. Však se o sebe Debbie nějak postará, ukrást mi nemá co a pokud se napije, tak aspoň budu mít večer s kym mluvit o mejch problémech.
   Naskočil jsem do auta.

co se tak může dít | umírá? | podvedla mě? | umřel jí nekdo blízkej? | něco ztratila? | proboha živýho že jsem jí včera nevolal | podle telefonu ne | jel jsem po ulicích vegas co nejkratší cestou k ní | po okruhu okolo města | washingotovou na gretzkiho a odtamtud dva bloky rovně | vyběhl jsem z auta a doslova jsem naboural do zvonku

   Otevřela mi rozcuchaná, s rozteklou řasenkou, v županu, s červenym nosem. Moje milovaná Minnie. Milovala co jsem psal, tak o ní teď píšu. Byl jsem sám na sebe hrdej, že jsem ji nepodvedl, že jsem zůstal čistej, teda podle toho co řikala Debbie. Podíval jsem se jí do očí a v mžiku jí sevřel do náruče. Okamžitě se mi rozbrečela na rameni.
   'Co se děje, Minnie?' bál jsem se odpovědi, ale když přeskočim tu minutu ticha, kdy se nic neozývalo, řekla jenom:
   'Jsem těhotná.' čas se mi zase na chvíli zastavil. Ale jenom na chvíli, protože mi během sekundy všechno okamžitě dávalo smysl. Vim, o kom chci psát romantický povídky až budu jako dědek sedět u krbu. Vim čí vlasy chci líbat před spaním, vím s kým chci žít a umřít, vím, jaký dítě chci chovat. A pokud to znamená konec mýho proutnickýho života, tim možná líp. Neváhal jsem potom už ani vteřinu, pustil jsem ji a svezl jsem se na koleno.
   'Vezmeš si mě?' rozbrečela se ještě víc, bylo vidět že jí štěstí srší z očí!
   'To dítě není tvoje.'
Kurva práce.

___________________________________________________________________________________

Dík, že jsi to přečetl/a až sem. Pokud máš zájem sledovat nadále moji tvorbu, sleduj například můj instagram pro denní příval mojí poezie v krátkejch #Instapoems --->
https://www.instagram.com/nicolas_buttler/

nebo mám i svou stránku na FB ---> 
https://www.facebook.com/u.mickeyho23/?ref=bookmarks

KAŽDOPÁDNĚ DĚKUJU ZA ČTENÍ, DOUFÁM ŽE SE LÍBILO, A POKUD MI SEM HODÍŠ SVŮJ NÁZOR NEBO TUHLE VĚC ROVNOU SDÍLÍŠ, PÁNBŮH TI TO SICE NIKDY NEOPLATÍ, ALE JÁ TĚ BUDU MÍT FAKT RÁD. <3



Komentáře

Oblíbené příspěvky