sobota 19. září 2015

buttler & ona.

   Černovlasý nebe. Tělo bohyně a vlasy v barvě tmy, střed celýho Buttlerova vesmíru. Nadkolenky na úžasnejch nohách a krátká sukně, tílko s výstřihem a tenisky na nohách. Brejle na jinak krásnejch očích a rudá rtěnka na nádhernym úsměvu. Otevřený sladký víno, cigaretka položená v popelníku. Kouř ve vzduchu opisující kroužky a smích tý dokonalý ženský, kterej probouzí celej barák, ale nikdo si nestěžuje, protože to pro každýho je libozvučná hudba. Venku houkající policejní a hasičský sirény, její vzdechy a výdechy, nádechy a nádhera, pánové, lepší než pít pivo u fotbalu, její krásný slova, když leží schoulená v mým náručí, i když nemáme peníze na luxusní život, máme sami sebe navzájem a to je pro nás hlavní. Snažíme se vyškrábat nahoru na horu jak horolezci.
   Trávil jsem večery focením jejích nahejch fotek, jak pozovala jako modelka a potom jako studentka a potom jako policajtka a potom jako zlá holka a lepil jsem je do alba. Občas, když zrovna neměla náladu na noční hrátky, jsem si s tím albem zalezl do kumbálu a masturboval jsem nad tím. Jednou umřu šťastný.
   Poslouchala Rock'n'roll, Metallicu, Guns'n'Roses, Nirvanu a Beatles a v popelníku nechávala utíplý špačky označkovaný rudou rtěnkou. Stejným způsobem si značkovala i skleničky se skotskou whiskey, kterou milovala s ledem a sklenicí coca coly vedle na zapíjení. Tehdy doba voněla jinak než teď, znáte to, když si přičichnete k něčemu, co vám připomene starý časy a uvědomíte si, že doba tenkrát voněla úplně jinak, stejně jako jste cítili svou existenci jinak než teď. Je to divný, ale je to tak. Přísahám.
   'V kolik nám jede ten autobus?' zeptala se.
   'Nevím.' odpověděl jsem já a oba jsme věděli že ve tři hodiny odpoledne, byl to instinkt a vzpomínka, že jsme o tom už jednou mluvili. Usmála se, já zase zabořil čumák do magazínu o bojovejch uměních a smál jsem se tak, aby to ona nespozorovala a nemyslela si, že mi dělá moc velkou radost. Myslel jsem na její zadek, ale neřekl jsem jí to.

   'Lásko? Koupíš špagety? Chci uvařit špagety.' zavolala na mě přes celej byt, když jsem zrovna kadil. Utřel jsem si zadek, umyl ruce, spláchl záchod a šel za ní.
   'Jak chceš uvařit ty špagety?'
   'Ve vodě, troubo.' zasmála se.
   'Na jakej způsob?' měl jsem špatnou náladu.¨
   'Ve slaný vodě s trochou oleje.' zasmála se z plnejch plic a dál si lakovala nehty na nohou.
   'Tak jdi do prdele.' řekl jsem a třeba na tři dny zmizel z bytu. Loudal jsem se po hospodách, po arénách kickboxu, po pokerovejch turnajích, čteních, literárních výstavách a píčovinách, a po pár dních jsem se vrátil se špagetama, zašukali jsme si a všechno bylo zase na měsíc dva v pořádku.

   Uvařil jsem nám kávu.
 
   Svět se točí, a točíme se i my. Pivo a víno a cígo a vodka a jsme šťastný. V noci zvracíme a ráno nás bolej hlavy.
   'Hej Nikky dáš si se mnou jointa?'
   'Ne, sorry kámo, tráva je fet.'
   A pokračujem v kolotoči. Tvoje boky, nohy a zadek jsou symfonie, jak se na podpatcích vlníš noční ulicí opřená o moje rámě. Zajdeme si na večeři a po večeři se zrušíme u mě na bytě. Co tomu řikáš? Proč jseš pro? Když piješ roztahuješ nohy, a ne jen mně a proto jsem rád, že piješ jenom se mnou. Cejtíš se v dobrý společnosti? Protože já ano a doufám, že tyhle krásný večery nikdy neskončí.
   Sedim v maskáčový bundě a ustřiženejch nohavicích na tvym gauči. Z venku se ozývá klakson nějaký netrpělivý megery a mně je skvěle. Usmívám se na tebe a ty se usmíváš na mě, protože víme že na dně tý flašky vína nás čeká skvělej sex. Ráno si to zopakujem? Nebo mám vypadnout z tvýho bytu a ozvat se za tejden, že se mi stýská? Dám ti padesát tři babek ať se krásně ohákneš a skočíš si na manikúru a pedikúru a ke kadeřnici a nechat se nalíčit, ať reprezentuješ to jméno. Buttler, anglickej zasranej sluha a českej nasranej básník, zasraný paradoxy. Jsem sluha sám sebe? Nebo tvůj sluha, kterej pro tvůj úsměv vleze do hoven? Tolik otázek, a na žádnou z nich nedostanu odpověď. Tak na zdraví, moje milá a pojďme tuhle noc prožít zapletený do sebe.

   Vstal jsem z postele a protřel jsem si oči. Ze stolu jsem vzal ibalgin a zapil jsem ho zvětralym pivem ze včerejší noci. Převalila se na posteli a podrbala mě na zádech. Zachichotala se a řekla:
   'Teda Nikky, ty seš ale kus tlustýho chlapa.'
   'Každý moje kilo je naplněný láskou k tobě děvče.' znovu se zasmála a já nám odešel do kuchyně udělat snídani. Rozpálil sem pánev a prsknul na ní čtyři vajíčka. Přišla z ložnice oblečená jen v mym tričku a kalhotkách. Skrz tričko jí projížděly tvrdý, ranní bradavky.
   'V kolik máš to čtení?' jen tak mimochodem prohodila, otevřela okno a zapálila si cigaretu. Zapnul jsem rychlovarnou konvici na kafe.
   'V sedm to začíná a končí to někdy v noci. Dvě hodiny budeme číst a zbytek večera pít a mluvit o trapný poezii, klasický moderní básníci.'
   'Dneska bysme mohli jít navštívit maminku.' ušklíbl jsem se a hodil do kadýho hrnku vrchovatou lžíci kafe.
   'Samozřejmě půjdu rád.' Možná budu litovat. Nandal jsem vajíčka na talíř a kávu zalil. Hodil jsem jí tam tři kostky cukru a nalil pořádnou porci smetany. Já sám jsem si do kafe nalil jenom kotel smetany a cukr jsem vynechal. S ní byl život sladkej až dost.

   Šest hodin večer. Opouštíme dračí doupě a ona vysmátá, že viděla svojí maminku pěje básně o lásce a štěstí. Moje tchýně mě měla ráda, ale koukala se na mě pohledem: 'Vím co děláš každej večer kromě soboty s mojí dcerou!' a já tam stál s pohledem: 'Ano, šukám jí.'
   Dostali jsme čaj a sušenky a zatímco si Ona odskočila na záchod, zakouřil jsem si s její matkou a prohodil pár slov.
   'Doufám, že s ní máš jenom dobrý úmysly.'
   'Vaše dcera je to nejlepší co mě za posledních 23 let potkalo.'
   'Tak... to doufám, že s ní máš jenom dobrý úmysly.'
   'Nebojte se, pro vaší dceru chci jen to nejlepší.'
   'Jseš docela sympatickej.'
   'Dík.'
   'Hádám, že i ona je šťastná s tebou.'
   'Nevím, nikdy jsem se jí neptal.' Vrátila se z toalety.
   'Hele!' Pronesla její maminka. 'Jseš tady s Nikkym šťastná?'
   Přešla ke mně a dala mi pusu. 'Nejšťastnější, maminko.'
   'Tak to jsem šťastná i já!' a smáli jsme se, pili čaj a potom bourbon a potom jsme šli na moje čtení. Dostal jsem stařešinskou pusu na tvář, ale nesralo mě to.

   Hipsteři. Berete tu poezii až moc vážně. Nežijeme v době, kdy bysme se Shakespearem chodili na orgie, nežijeme v době, kdy nás malovali malíři na pláta do zlatejch ránu, zatímco ve střevících a kabátci s volánky píšeme naše básně husím brkem do kroniky. Nebuďte kokoti lidi, jde nám o to, rozšířit poezii mezi co nejvíc lidí, nechceme cestovat v čase a vracet se zpátky do dob, kdy Wilda Třasoštěp píchal s Anne Hathaway.
   Pili jsme panáky a drinky, já přečetl svojí poezii a potom jsme během pár hodin a po rychlovce na hajzlech vypadli.
   Koupil jsem od barmana celou lahev švestkovýho vína. Byli jsme mladí a opilí a chtělo se nám zpívat, tak jsme si zpívali a nakonec jsme skončili na zádech v parku v trávě.
   'Hej Nikky.'
   'Hej.'
   'Miluješ mě?'
    'Samozřejmě, že tě miluju.'
   'Jak moc?'
   'Tak moc, jako jsem nikdy žádnou předtim nemiloval.'
   'To je hezký Nikky, dej mi napít.'
   'Hej.'
   'Hej, Nikky?'
   'Miluješ mě?'
   'Jo.'
   'Jak moc?'
   'Vidíš támhletu hvězdu?'
   'Jo.'
   'Tak kdybych měla poskládat větu tak dlouhou, aby popsala jak moc tě miluju a postavila ty slova na sebe, došáhli by až k tý hvězdě a ještě by možná prošly skrz.'
   'To je krásný.'
   'Já vim. Poetický pozerství jsem chytla od tebe.'
   'To je taky krásný. Dej mi napít.'

   Tak jsme tam leželi a básnili o tom, jak se milujeme až do brzkýho rána, kdy jsme odešli ke mně na byt a šukali jsme. Byly to krásný časy.
   A to jsme byli my, dámy a pánové. Buttler a Ona. Černovlasá bohyně v mým tričku, díky který jsem zapomněl na všechny, který se mnou kdy vytřely podlahu. Ztělesněný štěstí, milovnice dobrý hudby a mě.
   Doba, kdy jsem našel sám sebe, dámy páni. Doba kdy se našel Nicolas Buttler.

0 komentářů:

Okomentovat