pátek 24. července 2015

viděl jsem motýla rvát si křídla z vlastního těla.

   bylo 24. července 2023, 8:21 večer. seděl jsem u stolu v kuchyni ve svým bytě, sám. předemnou na stole ležel muffin ze starbucks, čokoládovej, ten jsem měl nejradši, a v něm byla zapíchlá svíčka. měl jsem bradu podloženou levou rukou a v pravý ruce jsem držel pomalu docházející cigaretu. naposledy jsem si potáhnul, típnul jsem jí do popelníku a kouřem z ní jsem sfouknul svíčku. přál jsem si jednu věc, o který kdybych vám teď ale řekl, tak se mi nevyplní ne?
'nikky má dneska narozeninyyy...' vytáhl jsem z muffinu svíčku a hodil jí do popelníku.
'a my máme přání jedinýýý...' vzal jsem do ruky muffin a ukousnul jsem si.
'štěstí, zdraví, štěstí, zdraaaví...' při zpívání jsem vyplivnul spršku drobků.
'hlavně to zdravíííí...' to už je dávno v prdeli. dojedl jsem muffin a zapnul jsem televizi.
'nad ruskem se dnes ve čtyři hodiny odpoledne střetly letecké síly usa a sovětské znovusjednocené republiky. stejně tak se síly spojených národů přesunuly na území vietnamu a postupují směrem přes čínu k sovětské znovusjednocené republice. anatolij putin, ruský premiér a nynější manžel vladimira putina dává světu, a hlavně spojeným národům varování v podobě videosekvence zachycující testování jaderných zbraní neznámokde v poušti.' války, smrt, krev, píčoviny. nebavilo mě to. od mýho narození nás média denně buzerovala apokalypsou, válkou, židama a muslimama, smrtí, krví a brutalitou, na tom nejvíc sosali a z toho chtěli nejvíc vytěžit, z lidskýho strachu. lidi jim uvěřili a oni se v tématu rejpali ještě dlouho potom, co téma bylo dávno v mimoproblémový zóně. vypnul jsem televizi. šel jsem do koupelny, vysral jsem se a vyrazil jsem do ulic.
   byl letní večer, sobota, takže po ulici lítaly hordy ožralejch mladejch lidí, všude hrála nahlas hudba a mě to sralo. proběhl okolo mě nahej, sfetovanej mladík a vyřvával: 'třetí světová válka! všichni zahyneme! jdou po mně! já je vidím, a slyším! jdou po mně! chcípnemeee...' a za rohem ho utnula policejní hlídka. amerika byla v tý době tikající apokalypsa. vrátil se strejda sam a nabíral ovečky do stáda se samopalama, mladí se seskupovali a říkali si 'RoH - return of hippes', jen aby mohli kouřit trávu a řikat tomu revolta. čůráci naivní.
   ušel jsem pár bloků a zmizel jsem co nejdál od centra tý sobotní večerní letní párty. procházel jsem se a koukal se po názvech barů.
u Kocoura - buznaplac
Hodina - do hodiny pod barem, do dvou hodin bez peněženky, to tak
McLaggens pub - to víš že jo, od irčáků už jsem dostal přes hubu tolikrát, že bych v Dublinu mohl bojovat o titul střední váhy a ještě by mě oslavovali
   po asi půlhodině vysmívání se názvu barů jsem vlezl do jednoho, kterej se jmenoval u Starý svině. jméno se mi zdálo atraktivní a před vchodem bylo nablito jen trochu, dveře měli černý a černou já rád a nesvítili jim v oknech takový ty trapný neonový nápisy.
   vlezl jsem dovnitř. u vchodu byli tři automaty, u kterejch seděly nějaký stvoření podobný lidem, dokonce bych řekl že to byli lidi, jenom měli vidět víc kostí než kůže. házeli do automatů slepě jednu minci za druhou, jeden papír za druhym a doufali ve štěstí. tu iluzi já už dávno ztratil, nechal jsem je v tom. když jsem vešel do 'obytnějšího prostoru' naskytl se mi pohled na hezkej a přívětivej prázdnej prostor plenj stolů a barovejch stoliček. na jednu z nich jsem se posadil, na druhym konci baru stál plešatej, potetovanej týpek a projížděl na telefonu nějaký sociální sítě.
'co si dáš?' zeptal se a položil telefon.
'whiskey s jablečnym džusem, mám narozky, tak si to dneska vosladim.'
'máš narozky jo?' zeptal se, vzal do ruky skleničku a nalil mi tam z flašky jamesona pořádnýho panáka. 'kolik?'
'25.' odpověděl jsem a sledoval jak bez mrknutí lije do skleničky s mym jamesonem jablečnej džus.
'no nekecej člověče, seš ve zlatejch letech. jaktože na svoje narozeniny vysedáváš sám v baru a neoslavuješ s rodinou, nebo se starou co?' zeptal se, zachechtal se a podal mi skleničku.
'ženská mě nedávno nechala, jsem sám na vlastní narozky. smutnej příběh.'
'klid chlape, takový jsme tady všichni. támhle carl v rohu.' otočil jsem se a viděl jsem starýho afroameričana, sedícího v koutě bez hnutí, jak si čte noviny. 'jeho sedmnáctiletej syn zabil jeho manželku, mrtvolu mu dal do postele a sám se oběsil u něj v garáži. jeho dcera to psychicky neunesla a skočila pod vlak. on neměl odvahu, tak tu prostě jenom každou sobotu sedí, čumí do piva a čte si sázecí kupóny na kickbox. támhle george byl mistr california v boxu těžký váhy, sám carl si na něj prej jednou vsadil, ale boxerská asociace byla zkorumpovaná a on skončil bez pásu i bez peněz, když odmítl zfalšovat zápas. já jsem vystudoval magistra na filozofický fakultě a inženýra na technický, vyhrál jsem týmu svojí školy pohár v americkým fotbale a byl jsem ředitel úspěšný společnosti pro rozvoz aut.'
'počkej, to jako fakt?' zakuckal jsem se whiskey s džusem, bylo to fakt výborný pití.
'ne, dělám si prdel. nedochodil jsem ani střední a pak sem šel na dva roky bručet za internetový pirátství. chápeš to? vrahy pošlou ven na podmínku a mně dali dva roky. DVA ROKY, chlape. víš, jak to moje prdel těžce snášela ve sprchách, když se ti hrdlořezové dozvěděli, že nejsem tvrdej?' od srdce jsme se zasmáli., vypadalo to na docela vydařenej večer.
'já se jmenuju nicolas buttler...'
'hah, buttler jako zadek.'
'...jo, vole, buttler jako zadek. jsem amatérskej básník a povídkář, patřim k sanfranciskejm mladejm básníkům a jsem jeden z nejúspěšnějších literárních blogerů týhle doby, ale stejně sedim v zaplivanym pajzlu několik bloků od mýho bytu na svoje vlastní narozky a popíjím a svěřuju se svejma problémkama absolutně cizímu chlapovi. na zdraví.' řekl jsem, exnul jsem svý pití a poručil si další. a další. a další a další a další a další. a takhle asi ještě sedmkrát, protože člověk absolutně necejtil že do něj teče alkohol, cejtil džus a ten chlast ho potom v jednu chvíli nakopnul. usnul jsem.
   'hlavně opatrně, ať se neprobudí!'
'neboj vole, i kdyby, dostanu ho.' probudili mě ty hlasy a to, jak jsem ležel na chladnym betonu. rozeznal jsem jenom siluety, ale i to mi stačilo abych nohama trefil koule obou z nich. vyskočil jsem na nohy a postavil se do obranný pozice.
'georgie, sundej ho!' poručila postava vpravo držící se za koule, opírající se o zábradlí. jen taktak jsem uhnul pěsti, která se na mě řítila zleva a zabořil jsem koleno hluboko do pupku útočníka. Jenom ho to odmrštilo zpátky a tentokrát si mě jeho pěst už našla. dostal jsem ji pěkně na spánek a okamžitě jsem se sesunul k zemi.

   bál jsem se podívat, ale nebylo vyhnutí. musel jsem. člověk občas musí dělat věci, který mu nejsou příjemný. šáhl jsem do levé i do pravé kapsy. nic. do zadních kapes. nic. do náprsních kapes i do tajných kapes saka. v tajné kapse byla jen peněženka bez peněz a bez kreditek. slunce mě pálilo do očí a do těla, mohly být tak tři hodiny odpoledne a já byl okraden na svoje vlastní narozeniny. vydal jsem se směrem domů. i když bylo bůhvíjak pozdě odpoledne, na ulicích neustále probíhala vřava. hlava mě bolela nejen z úspěšnýho knockoutu od mýho kamarádíčka z hospody, ale i od kocoviny. šel jsem stejnýma ulicema jako noc předtím a přísahal bych, že jsem viděl i toho nahýho týpka, po kterým prej někdo jde.
   dorazil jsem do bytu a bez rozmejšlení jsem sebou plácnul do ledový vany. v momentě, kdy sem se natáhnul do vany mi zazvovil telefon. vylezl jsem a s mokrou stopou za sebou jsem se k němu vydal. zvedl jsem ho.
'buttler,'
'ahoj, nikky, takže mona.'
'nazdár mono!'
'můžu se stavit, jestli chceš. dlouho jsme se neviděli.'
'když jsme se viděli naposled, tak si neviděla ty mě, ale já tebe viděl s jazykem v krku nějakýho kanadskýho čůráka,'
'naser si nicolasi, seš furt stejnej krypl.'
'taky sem tě rád slyšel.' mona byla tlustá, monu jsem nikdy neměl rád, chyběla mi marylin, ale bylo mi moc blbě, abych v tu chvíli měl depky. lehl jsem si zpátky do vany a když telefon zazvonil podruhý, ponořil jsem se pod ledovou vodu a doufal jsem že umřu.

4 komentáře:

  1. Smrdi to jako Bukowski. Abych to vysvetlila, kdyz to ctu, mam pocit, jako bych cetla neco od Bukowski. Coz je fajn, on je skvely spisovatel, ale prijde mi to trochu kopirovani stylu. Nicmene budu te dal sledovat, protoze pises jinak a vzdy lepsi Bukowski nez Green, aspon pro me. :)

    OdpovědětVymazat