krátká, krásná povídka o smutných věcech
stál sem u ledničky a prstama sem žral vařenou kukuřici přímo z plechovky. zapil sem to pivem, který už začínalo bejt těžce zvětralý, protože sem ho vytáhl z ledničky po asi třídenní ignoraci. stál sem tam úplně nahej, bylo san franciský poledne uprostřed léta, tak se teploty pohybovaly okolo 39ti stupňů celsia ve stínu. chlad z ledničky sem teda bral spíš jako zpříjemnění dne. položil sem kukuřici do horního regálu lednice a hledal dál něco k snědku. rozkašlal sem se. měl sem pokročilou rakovinu plic, asi z kouření, nebo nevím, a neměl sem prachy na léčbu. bylo to ještě v době, kdy mít rakovinu v lidech vyvolávalo nechuť se s vámi jakkoliv stýkat, a ne slzy soucitu a slova jako: 'kdybys něco potřeboval, kdykoliv zavolej.' a následný nabídky finanční podpory. nevim co se stalo s lidstvem. asi za to můžou všechny ty hvězdy, co nám nepřály a dokumenty o lidech, který touhle nemocí trpí. lidi nám začali řikat že sme krásní i bez vlasů a obočí a chlupů a vousů, že jsme silní, když bojujeme s tou píčovinou, který řikají rakovina. nejsme silní ani nádherní, však kdo je taky krásnej bez obočí, sakra?
oblíkl sem se do džín a bílýho nátělníku, vzal sem peněženku a vyrazil sem do víru předměstí. u domovních dveří sem si zapálil marlborku a smířil sem se s tím, že umřu. vyrazil sem, odklepával cigáro a mířil do místní samoobsluhy. vešel sem dovnitř, vzal si košík a vyrazil k regálu s plechovkovym jídlem. nabral sem si asi deset nudlovejch polívek, pět plechovek párků s fazolema a poslední čtyři plechovky špaget. pokročil sem k pečivu a nabral si dvacet rohlíků, pět koblih a půlku chleba. přešel sem k lednicím a zase sem se děsně rozkašlal. kašlal sem asi pět minut, a jediná reakce prodavačky tehdá byla, že přišla a vytřela ty sliny co sem vykašlal. pěkně sem poděkoval a vzal sem si deset jogurtů, pět mlík a tři smetany, do špaget. v tu chvíli sem si uvědomil, že celej nákup beru v deseti, pěti a třech kusech a nehodlal sem na tom nic měnit. vyhovovalo mi to. pokračoval sem ke sladkostem, kde sem si vzal jen pár balíčků bonbonů a přešel sem k pokladně. tam sem si řekl o dvě krabičky červenejch máček a já i prodavačka sme byli spokojení.
'67 dolarů, 54 centů.' podal sem jí ty prachy a za zbylý tři dolary čtyřicet šest centů sem si koupil los do loterie. setřel sem první políčko: 500 dolarů. setřel sem druhý, na kterým bylo taky 500 dolarů a tak trochu smířeně, že na třetím už nebude sem setřel další, poslední políčko. 500 dolarů.
'přál bych si proměnit tiket.' prodavačka se na mě nevěřícně podívala, převzala tiket a podala mi pětikilo. vyrazil sem k domovu, hodil nákup do rohu a vyrazil se opít do nějakýho levnýho báru v mojí ulici. měl sem pětset dolarů a asi dalších 304, který sem měl i předtim. tehdy sem si vydělával jako každej nedoceněnej básník a spisovatel: dělal sem ve fabrice na auta u pásu, kde jsem mačkal páčky nahoru a dolů, nahoru sem zvedl takovej píst pod kterej najel kus plechu, pak sem zmáčknul páku dolů, píst stlačil plech ajá zase zvedl páku, naběhli tam dva černí kluci a přenesli ten plech pod jinej píst na druhý straně a znova dokola. osm hodin denně, za docela slušný prachy, když sem jen seděl a mačkal páčky, asi 5 dolarů na hodinu, což bylo dost slušný, takže sem měl na cigára, chlast, byt a jiný věci potřebný k životu ve dvacátým století. taky sem si ještě pár dolarů vydělal když sem přispíval do různejch udnergroundovejch plátků nebo pornočasáků nějakejma povídkama. žil sem plechovkovej život, plechovkový pivo, plechovkový jídlo, jezdil sem ve svojí plechový káře ze šedesátejch a s plechem sem makal. bohém.
dorazil sem do toho baru a už od dveří sem řval, že si dám velkou whiskey a colu na zapití. posadil sem se za pult a zapálil si cigaretu, což ve mně během následující chvilky evokovalo záchvat brutálního kašle, sice sem ještě nebyl ve fázi kašlání krve, ale i tak těch pět minut chrchlání bylo dost. barman pak utřel pult a podal mi nějakej stuptussin nebo tak něco, proti kašli, což mě na chvilku teda zastavilo.
'díky.'
'v pohodě. vim jaký to je.'
'taky máš rakovinu plic?'
'sem nachlazenej.'
'aha.' hodil sem do sebe whiskey a objednal si další. a pivo. po dalších dvou pivech sem vypadl z reality.
probudil sem se opřenej o mříže na zemi basy na policejní stanici v san francis.dostal sem se tam z toho báru za nějaký veřejný obnažování, vandalismus a veřejné obnažování při vandalismu. prostě klasickej večer. na tý otevřený, obemřížovaný cele se mnou byli ještě dva mexikánci spící na zemi, a asi jetě pět bílejch. většina spala, jen si jeden bílej četl v bibli.
'nemohl bys mi vytrhnout nějaký stránky? na cigáro.' udělal to, a podal mi je. v knize bylo vytrhlejch už víc stránek, takže pro to ta bible asi fungovala. jsme zasraní pohani.
vyndal sem si z náprsní kapsy tabák a filtry. stránky sem utrh kus velkej asi jako cigárovej papírek. nasypal sem do něj tabák, vložil filtr a smotnul. škrtnul sem sirkou a připálil si.
'tady se nekouří!' třísknul za mnou polda do mříží.
'chcete taky, strážníku?' zeptal sem se trochu drze.
'tak jo.' tak sem mu umotal taky. vzal si židli a posadil se mi za záda zády ke mně. jmenoval se steve. cinkal si klíčema.
'jak se jmenuješ, mladej?'
'nicolas buttler.'
'ta co tě sem přivedla, strážník wattersová řikala, že prej si vystrkoval svý péro na lidi, když si kopal do popelnic.'
'alkohol mění lidi.'
'podle wattersový i zmenšuje péra.' to mě trošku zabolelo. 'dělám si prdel.' to už ne.
chvilku sme jen tak seděli a já motal jednu za druhou a kouřili sme a někdy se i zasmáli, třeba když se jeden z těch spících pochcal, nebo si usral, nebo tak.
'není na hovno bejt v tý cele?'
'je.' odpověděl sem a típnul sem cigáro o mříž.
'pojďme to označit za přestupek pod vlivem alkoholu, pustit tě a skočit si na pivo.'
'tak jo.'
pustil mě, šli sme na pivo a pak sme sbalili pár bab a šli sme na hotel.
probuzení bejvaj hořký. v hrdle sem cejtil sucho, bolely mě žebra a péro a neměl sem boty. nechtělo se mi ani otevřít oči, jak sem se bál jak ten hotel bude zdevastovanej. otevřel sem je.
'sme v píči, kamaráde.' ozvalo se vedle mě. steve seděl s rukama připoutanýma k radiátoru, na oknech byly mříže a policajt stál u stolu s telefonem u ucha. taky sem byl přikurtovanej k radiátoru.
'kalifornijská policie. chtěl bych předat do vazby san franciské městské policii dva mladíky. ano, tady šerif grieves. jeden je civil, druhý policista. městečko hills. obnažování na veřejnosti, vandalismus a nepovolené vniknutí.'
'jsme.' řekl jsem a zase usnul.
oblíkl sem se do džín a bílýho nátělníku, vzal sem peněženku a vyrazil sem do víru předměstí. u domovních dveří sem si zapálil marlborku a smířil sem se s tím, že umřu. vyrazil sem, odklepával cigáro a mířil do místní samoobsluhy. vešel sem dovnitř, vzal si košík a vyrazil k regálu s plechovkovym jídlem. nabral sem si asi deset nudlovejch polívek, pět plechovek párků s fazolema a poslední čtyři plechovky špaget. pokročil sem k pečivu a nabral si dvacet rohlíků, pět koblih a půlku chleba. přešel sem k lednicím a zase sem se děsně rozkašlal. kašlal sem asi pět minut, a jediná reakce prodavačky tehdá byla, že přišla a vytřela ty sliny co sem vykašlal. pěkně sem poděkoval a vzal sem si deset jogurtů, pět mlík a tři smetany, do špaget. v tu chvíli sem si uvědomil, že celej nákup beru v deseti, pěti a třech kusech a nehodlal sem na tom nic měnit. vyhovovalo mi to. pokračoval sem ke sladkostem, kde sem si vzal jen pár balíčků bonbonů a přešel sem k pokladně. tam sem si řekl o dvě krabičky červenejch máček a já i prodavačka sme byli spokojení.
'67 dolarů, 54 centů.' podal sem jí ty prachy a za zbylý tři dolary čtyřicet šest centů sem si koupil los do loterie. setřel sem první políčko: 500 dolarů. setřel sem druhý, na kterým bylo taky 500 dolarů a tak trochu smířeně, že na třetím už nebude sem setřel další, poslední políčko. 500 dolarů.
'přál bych si proměnit tiket.' prodavačka se na mě nevěřícně podívala, převzala tiket a podala mi pětikilo. vyrazil sem k domovu, hodil nákup do rohu a vyrazil se opít do nějakýho levnýho báru v mojí ulici. měl sem pětset dolarů a asi dalších 304, který sem měl i předtim. tehdy sem si vydělával jako každej nedoceněnej básník a spisovatel: dělal sem ve fabrice na auta u pásu, kde jsem mačkal páčky nahoru a dolů, nahoru sem zvedl takovej píst pod kterej najel kus plechu, pak sem zmáčknul páku dolů, píst stlačil plech ajá zase zvedl páku, naběhli tam dva černí kluci a přenesli ten plech pod jinej píst na druhý straně a znova dokola. osm hodin denně, za docela slušný prachy, když sem jen seděl a mačkal páčky, asi 5 dolarů na hodinu, což bylo dost slušný, takže sem měl na cigára, chlast, byt a jiný věci potřebný k životu ve dvacátým století. taky sem si ještě pár dolarů vydělal když sem přispíval do různejch udnergroundovejch plátků nebo pornočasáků nějakejma povídkama. žil sem plechovkovej život, plechovkový pivo, plechovkový jídlo, jezdil sem ve svojí plechový káře ze šedesátejch a s plechem sem makal. bohém.
dorazil sem do toho baru a už od dveří sem řval, že si dám velkou whiskey a colu na zapití. posadil sem se za pult a zapálil si cigaretu, což ve mně během následující chvilky evokovalo záchvat brutálního kašle, sice sem ještě nebyl ve fázi kašlání krve, ale i tak těch pět minut chrchlání bylo dost. barman pak utřel pult a podal mi nějakej stuptussin nebo tak něco, proti kašli, což mě na chvilku teda zastavilo.
'díky.'
'v pohodě. vim jaký to je.'
'taky máš rakovinu plic?'
'sem nachlazenej.'
'aha.' hodil sem do sebe whiskey a objednal si další. a pivo. po dalších dvou pivech sem vypadl z reality.
probudil sem se opřenej o mříže na zemi basy na policejní stanici v san francis.dostal sem se tam z toho báru za nějaký veřejný obnažování, vandalismus a veřejné obnažování při vandalismu. prostě klasickej večer. na tý otevřený, obemřížovaný cele se mnou byli ještě dva mexikánci spící na zemi, a asi jetě pět bílejch. většina spala, jen si jeden bílej četl v bibli.
'nemohl bys mi vytrhnout nějaký stránky? na cigáro.' udělal to, a podal mi je. v knize bylo vytrhlejch už víc stránek, takže pro to ta bible asi fungovala. jsme zasraní pohani.
vyndal sem si z náprsní kapsy tabák a filtry. stránky sem utrh kus velkej asi jako cigárovej papírek. nasypal sem do něj tabák, vložil filtr a smotnul. škrtnul sem sirkou a připálil si.
'tady se nekouří!' třísknul za mnou polda do mříží.
'chcete taky, strážníku?' zeptal sem se trochu drze.
'tak jo.' tak sem mu umotal taky. vzal si židli a posadil se mi za záda zády ke mně. jmenoval se steve. cinkal si klíčema.
'jak se jmenuješ, mladej?'
'nicolas buttler.'
'ta co tě sem přivedla, strážník wattersová řikala, že prej si vystrkoval svý péro na lidi, když si kopal do popelnic.'
'alkohol mění lidi.'
'podle wattersový i zmenšuje péra.' to mě trošku zabolelo. 'dělám si prdel.' to už ne.
chvilku sme jen tak seděli a já motal jednu za druhou a kouřili sme a někdy se i zasmáli, třeba když se jeden z těch spících pochcal, nebo si usral, nebo tak.
'není na hovno bejt v tý cele?'
'je.' odpověděl sem a típnul sem cigáro o mříž.
'pojďme to označit za přestupek pod vlivem alkoholu, pustit tě a skočit si na pivo.'
'tak jo.'
pustil mě, šli sme na pivo a pak sme sbalili pár bab a šli sme na hotel.
probuzení bejvaj hořký. v hrdle sem cejtil sucho, bolely mě žebra a péro a neměl sem boty. nechtělo se mi ani otevřít oči, jak sem se bál jak ten hotel bude zdevastovanej. otevřel sem je.
'sme v píči, kamaráde.' ozvalo se vedle mě. steve seděl s rukama připoutanýma k radiátoru, na oknech byly mříže a policajt stál u stolu s telefonem u ucha. taky sem byl přikurtovanej k radiátoru.
'kalifornijská policie. chtěl bych předat do vazby san franciské městské policii dva mladíky. ano, tady šerif grieves. jeden je civil, druhý policista. městečko hills. obnažování na veřejnosti, vandalismus a nepovolené vniknutí.'
'jsme.' řekl jsem a zase usnul.
Bez obočí nikdo!
OdpovědětVymazatTy si dobrej.
Fakt