úterý 20. května 2014

někdy i já dokážu být romantický básník.

někdy mi je tak krásně,
až láska neznamená nic,
než pojem.
mísí se ve mně dojem s pocitem že bude krásně,
nebude,
ale to v tu chvíli zůstává matné.
když kouř mizí ve vzduchu,
rozplývá se
a všechno co mě do tý doby trápilo je asi v dálce.
nepadám do tmy,
konečně ne.
sedím na parapetu svýho pokoje a koukám do nebe.
kde se fialová míchá s oranžovou
a vzniká krásno.
vize lepších zítřků útočí na moje cerebro.
stejně to všechno padne
jak berlínská zeď.
pavouk v rohu mojí cely kříží síť,
pojmenoval jsem ho Stewie,
proč?
to netuším.
vlasy mi padají do tváře a světla lamp se rozsvěcí,
noc začíná
a já začínám mít strach,
že všechny ty dobrý pocity, co se ve mně teď nahromadili,
zítra už nebudou žít.
N U
 E V
  V I
    Í D
    M Í
         M

0 komentářů:

Okomentovat