Na Půdě
Jacky Mortenson seděl ve svém pokoji a hrál na GameBoyi.
'Měl by sis už odnést ty knihy. Překážejí na schodech.' řekla jeho maminka, která mu zrovna doskládala čisté, vyžehlené oblečení do skříňky. Otočila se na něj a Jacky pausnul hru.
'Ale kam to mám dát?'
'Dej je na půdu, tam snad nikomu nebudou vadit.' ozvalo se ze spodních pater. To volal otec z kuchyně. Jacky prokroutil očima a vstal z křesla. Posadil se na kolena k bedně a upřel na maminku oči. Zíral na ní v němém očekávání jejího odchodu. Maminka ještě prošla po pokoji, poskládala pár figure, srovnala knihy na poličkách a přejela prstem po skříni. Protřela ukazováček s palcem, zavrtěla hlavou a zmizela z pokoje. Jacky se sklonil nad bednou a začal se prohrabovat haldou knih, hledaje zda nehodlá odstrčit dobré knihy. Měl tam pár knih z dob dávno zapomenutých, pár knih které ho nebavily a pár knih u nichž si nebyl jistý. 'Však je už nebudu potřebovat a kdyby ano, vezmu si je zase zpátky.' řekl si a začal bedny s knihami balit do igelitu.
Bylo zrovna 5 hodin večer, když se kočičí lovec BeeVee plazil vysokou, polní trávou. Kořist už měl vyhlídnutou. Malý, béžový křeček polní se jim před malou chvilkou prohnal pod nohama a zmizel. On si snad myslel že ho nevyčmuchají. Hlupák. Steve si jazykem pročísnul srst na jeho sněhobílém kožichu, posazený na vyvýšeninu vprostřed pole. Jeho bílá srst měla odvézt pozornost křečka, zatímco mu BeeVee protne drápy krční tepnu. Beevee se plazil skrčený v trávě, hnědé, tmavé oči upřené na jeho kořist. Křeček byl zahleděný na Steveho, jež k němu stál otočený zády. Křeček si snad doopravdy myslel že unikl. Hlupák, proběhlo Beeveemu hlavou, když už od něj byl přibližně třicet centimetrů. Slyšel křečkův dech. Cítil tlukot jeho srdce a čekal. Křeček sebou najednou trhnul a to byl Beeveeho moment. Vystartoval a zatnul zuby do zad křečka. Trápy mu roztrhnul čelo a nechal ho zemřít v poklidu jeho tlamy. Steve se přihnal ke kočce a urval si z kořisti svůj díl. Spokojeně na sebe civěli, tlamy od krve a vnitřností. Slunce začínalo pomalu ale jistě zapadat za obzor, a tak se nevidění, neslyšení vydali travnatou loukou zpět k domovu; půdě domů jejich rodiny na vesnici v České Republice, aby mohli spát a vyčkat rána.
Když dorazili k cíli, slunce už dávno vzdalo boj o osvícení této části světa a dům byl tedy ponořen do tmy, kterou jen na pár místech proráželo světlo ze žárovek dětských pokojů. Steve a Beevee prolezli kočičími dvířky do místnosti oddělené od obytné části domu, jíž se říkalo garáž. Uprostřed garáže stála cirkulárka, nalevo od ní obrovská hromada nařezaného dříví a napravo žebřík vedoucí do díry vyřezané ve stropě, na půdu. Steve s Beeveem se v klasickém závodu rozběhli k žebříku a vyskákali nahoru. Zastavili se až nad dírou a vyšli do temna půdy, najít své oblíbené spací místo. Beevee se ladným skokem vymrštil na hromadu krabic a jal se skákat z krabice na krabici místo klasické, mainstream chůze po dřevěné podlaze po boku svého bratra Steva. Steve si kráčel potichu po dřevěné podlaze s čistou hlavou.
Z čista jasna, jako když blesk udeří, se ozvala rána. Beeve spadl, pomyslil si Steve, ale nic si z toho nedělal. Slyšel totiž kroky pokračující za jeho zády a jal se sprintovat k místu spánku, jelikož to bral jako závod, když Beevee seskočil z bedny. Doběhl k místu kde spali, v rohu místnosti pod šikmou střechou, na dřevěné podlaze vystlané kočičími pelechy. Uvelebil se a se spokojeným zjištěním že vyhrál závod usnul. Možná by nespal tak klidně, kdyby věděl, že ta rána a kroky rozhodně nebyli BEEVEEho výzvou k závodu...
Další den ráno se Jacky probudil do mrazivé místnosti, vyčerpaný a promrzlý. Omylem nezavřel okno když šel spát a ke všemu namísto aby spal se převaloval a nemohl spát kvůli ranám a krokům z půdy, jež od jeho pokoje dělila pohopouhá jedna tenká, stará stěna. Zpropadené kočky, pomyslel si, když vstával z postele. Seběhl po dřevěných, rozvrzaných, starých schodech do přízemí a rozhlédl se po místnostech. Nikde nikdo, rodiče v práci a bratr měl ve svém pokoji naproti Jackyho nahlas puštěnou muziku. Jacky vytáhl z lednice tři vejce, rozklepl je na pánev a začal míchat. Míchaná vejce měl na ránech nejradši. Zároveň dal vařit vodu na kávu, protože tu doopravdy potřeboval. Do hrníčku zprvu nasypal dvě lžičky mleté kávy, ale po vzpomínce na odtahání asi sedmi beden s knihami na půdu dosypal do hrnku ještě další tři. Cukrem ani mlékem sice nešetřil, ale i tak by ta káva probudila umrlce.
Po vydatné snídani se vydal do patra odnosit všechny ty bedny. Rozhodl se že nejdříve snese všechny bedny do přízemí pod schody, následně je odnosí do dílny a nakonec je teprve vynosí na půdu po vratkém žebříku. Dal se do práce.
Během krátké chvilky byly všechny bedny připraveny v dílně. Jacky podepřel žebřík pár dřevěnými klínky a vzal první bednu do ruky. Když začal stoupat, žebřík se lehce prohnul pod vahou Jackyho i bedny. Jacky vystoupal na půdu a do nosu ho uhodil nesnesitelný smrad. 'Měl bych říct bratrovi ať už kočkám vyčistí záchodek.' řekl sám sobě a přetáhl si přes nos mikinu. Bednu položil na dřevěnou podlahu půdy stále stojíc na žebříku a posunul jí stranou, aby tak uvolnil místo pro následující krabice. Vynést je tam nebylo tak těžké, horší byla ta nejistota vložená do žebříku. Při každém kroku se prohnul. Nakonec ale všechny bedny byly na půde usazeny do neuvěřitelného pachu a špíny. Jacky si otřel ruce do mikiny a vydal se zpět do domu. Ze tmy ho pozorovali dvě zářivé oči.
Beevee zmizel. Hned to ráno po jejich posledním uloveném křečkovi zmizel a nebyl nikde k nalezení. Steve prolezl celou půdu, ale nikde nic, celý pozemek, celé pole. Mňoukal o sto šest ale prostě nikde, nic neviděl. Od té noci ho hledal denně a nedokázal najít nic kromě odporného pachu který prostupoval celou půdou. Nedokázal si to vysvětlit, ale přikládal to jeho vyprazdňování které bylo starším synem rodiny velice opomíjené. Jednou si dokonce myslel, že se Beevee vrátil, ale byl to jen ten kluk co vynášel na půdu bedny s knihami. Věděl že to byl on, i když viděl jen bedny s krabicemi a něčí ruce otřepávající si prach o mikinu. Steve měl strach; byl zvyklý že na půdě s ním někdo je a sám se tam vždycky bál.
- Tenkrát ale sám nebyl, ani když BeeVee byl pryč. -
'Zastav se! Jménem policie...' vyřvávalo na celý dům z obývacího pokoje, kde Jacky seděl u Televize a jedl popkorn. Bylo kolem 8 večer a rodiče byli pryč z domu, kvůli oslavě nějakého spolupracovníka tatínka. Jackyho starší bratr byl zalezlý v pokoji s nahlas puštěnou muzikou a Jacky sledoval detektivky v televizi.
'... a proto je naším vyníkem...' bum. Tma.
Vypadly pojistky. Jacky se tmy bál tak se jen schoulil a čekal až se ve dveřích objeví světlo baterky bratra, jež se přihnal z horních pater.
'Co to má bejt?' ozval se.
'Pojistky.' odvětil Jacky. 'Běž to nahodit prosímtě.' zašeptal. Bratr se na něj obořil:
'Proč nejdeš sám?!'
'Nevím jak.' Bratr jen něco zavrčel ale to až na cestě k domovním dvěřím. Chvilku bylo ticho vycházející ze tmy, pak se ale ozvaly kroky nad Jackyho hlavou. Zvedl obličej ke stropu a poslouchal postupování bratrových kroků jak se blížil k nahazovací skříňce, pak jen ticho, zabzučení mikrovlnky, zapnutí televize a rozsvícení světel.
A pak se to stalo.
Ozvala se dutá rána, jak na půdě něco dopadlo na zem. Pak bratrův výkřik a zrychlený běh k žebříku a po chvilce cvaknutí kliky u domovních dveří. Bratr se přihnal do kuchyně, otevřel ledničku, vytáhl otcovu, ze tří čtvrtim plnou, láhev vína a vypil to všechno na jeden zátah.
'Neměl bys to pít. To je...' Jacky to ani nedořekl, a už se mu na hlavu hnala skleněná láhev.
'Zavři hubu.' zařval bratr. 'Beevee je mrtvej. Když jsem se vracel zpátky od pojistek, spadl mi na hlavu. Lekl jsem se, proto jsem zařval a setřásl sem ho ze sebe. Byl už z poloviny zetlelej, ale bylo jasně vidět díru v jeho hlavě. Kurva, na tu půdu se už nikdy nevrátím.' řekl a vytáhl ještě otcovo pivo.
Otevřel ho a zase vypil. Jacky jen němě civěl. Beeveeho měl rád.
Stevemu to nedávalo smysl. Teda, Beeveeho mrtvola dodávala smysl tomu smradu co se na půdě objevil, ale jak se mu mohla v hlavě objevit takováhle obrovsská díra je po pádu z přibližně 2 metry vysokého sloupku beden? A jak se dostal na ty trámy, odkud spadl Jerrymu, tomu staršímu synovi rodiny, na hlavu? Vždyť z těch beden spadl na zem. Steve se bál. Doopravdy, což mu k jeho kočičí povaze moc nesedělo. Jeho strach ale pramenil především z těch otazníků, jichž se po Beeveeho návratu objevilo ještě dvakrát tolik. Steve seděl vedle mrtvoly svého brášky, kterou si ještě nikdo nevyzvedl.
Uplynuly tři dny. Mrtvola Beeveeho už byla pohřbená na zahradě, Steve se přestěhoval na okno u záchoda, což ale všem zůstalo utajeno, a Jacky stále trpěl nespavostí kvůli rámusu na půdě.
Jednoho dne, když maminka zrovna ryla na zahrádce a otec koukal na baseball zazvonil Jackymu telefon.
'Ahoj Jackie.' Na druhé straně drátu byla Leslie Hoower, tehdejší Jackyho idol. Byl do ní bláznivě zamilovaný, ale myslel si, že ho Leslie bere jako kamaráda. Znáte to. 'Jak se máš?'
'Docela dobře, a ty?' řekl s klidem Jacky.
'Výborně, až na jednu věc. Pamatuješ jak jsme tenkrát mluvili o té knize Dál než nejdál od Alexe Rainmana? Potřebuju jí! Musim o ní zítra udělat referát, a všechno info už mám, jediné co ale potřebuju je ta kniha jako materiální důkaz že jsem jí četla. Mohl bys mi jí prosím půjčit?' V Jackym hrklo. Ta kniha je na půdě. Ale nemůže odmítnout udělat něco pro Leslie.
'Samozřejmě. Zítra ti jí donesu do školy.' řekl a Leslie se žoviálním: 'Děkuji.' zavěsila.
Jacky se zvedl z křesla. Vydal se k domovním dveřím, kterými prošel a přes dvorek přešel až k žebříku na půdu. Začal na něj šplhat, žebřík se znovu nebezpečně prohnul. Při každém kroku se pohnul o kousek víc. Když už měl ruce položené na okraji půdy a chystal se vyšvihnout, žebřík podklouznul a Jacky se tak poroučel ze tří metru směr tvrdý beton. Padal a jak se snažil se zavřenýma očima něčeho při pádu chytit, jen přejel po něčem koženém, chladném s nějakými plastikovými třásněmi, na omak jako vlasy. Nezachytil se toho, protože to hned po dotyku záhadně uhnulo a on tak padal. Jakoby padal roky, než jeho záda konečně prolomila žebřík a jeho hlava narazila na tvrdý beton. Nohu měl zkroucenou pod žebříkem a do zad mu projel obrovský kus ostrého dřeva za zlomeného žebříku, který mu z břicha zlověstně vyčuhoval. Kašlal krev a pod jeho hlavou se začínala tvořit krvavá skvrna. Umdlíval a poslední věc, kterou na světě viděl, bylo, jak mu ze břicha trčí kus dřeva, který mu s největší pravděpodobností protrhnul žaludek a ještě pár vnitřností a taky viděl ještě něco. Zíral do díry ve stropě, zíral do půdy a na něj zíraly dvě svítivé, kočičí oči. Pak zemřel.
Stevemu to konečně všechno dávalo smysl. Beevee, zápach, rámus, ta rána, to jak se Beevee objevil, vypadené pojistky. Všechno. To co viděl, to co viděl bylo... bylo to.. reálné.. on žil v jedné místnosti se stvůrou.
Celá ta situace s Jackymu probíhala nějak takhle: Jacky vešel do dveří a nedal si klínky pod žebřík, asi na to zapomněl a začal stoupat nahoru. Ta Věc se vynořila ze tmy tak šikovně, že ale zůstala trochu skrytá ve tmě. Steve zíral ze stínu tak aby nebyl vidět. Viděl dlouhé černé vlasy spadané do tváře něčeho se svítivě zelenou kůží. Oči toho byly černé, celé černé a rty popraskané a šedé. Zuby to mělo všechny ostré a jakoby vyčnívající z pusy. Lezlo to po všech čtyřech a bylo to nahé. Lezla tomu páteř a žebra skoro ven z těla. Lokty to mělo ostré, kolena také a nemělo to skoro žádnou svalovou hmotu, zato to mělo ostré drápy, ne nehty, drápy po kterých se to pohybovalo po zemi. Když Jacky uchopil okraje půdní podlahy, aby se vyšvihnul nahoru, využilo to příležitosti a strčilo to do žebříku, který podjel a Jackymu zařídil krutou smrt. Steve ještě viděl, jak Jacky sáhnul na obličej té Věci, která se ale v mžiku po tomto doteku vymrštila a skočila na zeď, po které přelezla až do tmy v zadní části místnosti. Dávalo to smysl. Beevee nespadl. Ta Věc Beeveeho vzala a mrštila s ním o zem. Ten zápach byla ta Věc, ale z části i Beeveeho zetlelé tělo. Ten rámus bylo ťapání té Věci po jejích drápech. Beevee nespadl z trámu na záda Jackyho bratra, ta věc mu ho na záda hodila, po tom co vyhodila pojistky. Jediná věc smysl nedávala. Proč zrovna Jacky? A proč předtím nezabila Jackyho bráchu? Steve ale nehodlal přijít při zjišťování reality o život a tak se vrhnul ze stínů skrz díru v podlaze půdy dolů. Přistál na Jackyho mrtvé tělo a přeběhl až ke kočičím dvířkám. Prošel jimi a navždy zmizel z tohoto domu.
Jackyho našli dvě hodiny na to rodiče, když se vydali zjistit, zda se mu něco nestalo. Policie při vyšetřování usoudila že šlo o nehodu a případ tak uzavřela. Věc byla stále na půdě... A je tam dodnes.
'Měl by sis už odnést ty knihy. Překážejí na schodech.' řekla jeho maminka, která mu zrovna doskládala čisté, vyžehlené oblečení do skříňky. Otočila se na něj a Jacky pausnul hru.
'Ale kam to mám dát?'
'Dej je na půdu, tam snad nikomu nebudou vadit.' ozvalo se ze spodních pater. To volal otec z kuchyně. Jacky prokroutil očima a vstal z křesla. Posadil se na kolena k bedně a upřel na maminku oči. Zíral na ní v němém očekávání jejího odchodu. Maminka ještě prošla po pokoji, poskládala pár figure, srovnala knihy na poličkách a přejela prstem po skříni. Protřela ukazováček s palcem, zavrtěla hlavou a zmizela z pokoje. Jacky se sklonil nad bednou a začal se prohrabovat haldou knih, hledaje zda nehodlá odstrčit dobré knihy. Měl tam pár knih z dob dávno zapomenutých, pár knih které ho nebavily a pár knih u nichž si nebyl jistý. 'Však je už nebudu potřebovat a kdyby ano, vezmu si je zase zpátky.' řekl si a začal bedny s knihami balit do igelitu.
Bylo zrovna 5 hodin večer, když se kočičí lovec BeeVee plazil vysokou, polní trávou. Kořist už měl vyhlídnutou. Malý, béžový křeček polní se jim před malou chvilkou prohnal pod nohama a zmizel. On si snad myslel že ho nevyčmuchají. Hlupák. Steve si jazykem pročísnul srst na jeho sněhobílém kožichu, posazený na vyvýšeninu vprostřed pole. Jeho bílá srst měla odvézt pozornost křečka, zatímco mu BeeVee protne drápy krční tepnu. Beevee se plazil skrčený v trávě, hnědé, tmavé oči upřené na jeho kořist. Křeček byl zahleděný na Steveho, jež k němu stál otočený zády. Křeček si snad doopravdy myslel že unikl. Hlupák, proběhlo Beeveemu hlavou, když už od něj byl přibližně třicet centimetrů. Slyšel křečkův dech. Cítil tlukot jeho srdce a čekal. Křeček sebou najednou trhnul a to byl Beeveeho moment. Vystartoval a zatnul zuby do zad křečka. Trápy mu roztrhnul čelo a nechal ho zemřít v poklidu jeho tlamy. Steve se přihnal ke kočce a urval si z kořisti svůj díl. Spokojeně na sebe civěli, tlamy od krve a vnitřností. Slunce začínalo pomalu ale jistě zapadat za obzor, a tak se nevidění, neslyšení vydali travnatou loukou zpět k domovu; půdě domů jejich rodiny na vesnici v České Republice, aby mohli spát a vyčkat rána.
Když dorazili k cíli, slunce už dávno vzdalo boj o osvícení této části světa a dům byl tedy ponořen do tmy, kterou jen na pár místech proráželo světlo ze žárovek dětských pokojů. Steve a Beevee prolezli kočičími dvířky do místnosti oddělené od obytné části domu, jíž se říkalo garáž. Uprostřed garáže stála cirkulárka, nalevo od ní obrovská hromada nařezaného dříví a napravo žebřík vedoucí do díry vyřezané ve stropě, na půdu. Steve s Beeveem se v klasickém závodu rozběhli k žebříku a vyskákali nahoru. Zastavili se až nad dírou a vyšli do temna půdy, najít své oblíbené spací místo. Beevee se ladným skokem vymrštil na hromadu krabic a jal se skákat z krabice na krabici místo klasické, mainstream chůze po dřevěné podlaze po boku svého bratra Steva. Steve si kráčel potichu po dřevěné podlaze s čistou hlavou.
Z čista jasna, jako když blesk udeří, se ozvala rána. Beeve spadl, pomyslil si Steve, ale nic si z toho nedělal. Slyšel totiž kroky pokračující za jeho zády a jal se sprintovat k místu spánku, jelikož to bral jako závod, když Beevee seskočil z bedny. Doběhl k místu kde spali, v rohu místnosti pod šikmou střechou, na dřevěné podlaze vystlané kočičími pelechy. Uvelebil se a se spokojeným zjištěním že vyhrál závod usnul. Možná by nespal tak klidně, kdyby věděl, že ta rána a kroky rozhodně nebyli BEEVEEho výzvou k závodu...
Další den ráno se Jacky probudil do mrazivé místnosti, vyčerpaný a promrzlý. Omylem nezavřel okno když šel spát a ke všemu namísto aby spal se převaloval a nemohl spát kvůli ranám a krokům z půdy, jež od jeho pokoje dělila pohopouhá jedna tenká, stará stěna. Zpropadené kočky, pomyslel si, když vstával z postele. Seběhl po dřevěných, rozvrzaných, starých schodech do přízemí a rozhlédl se po místnostech. Nikde nikdo, rodiče v práci a bratr měl ve svém pokoji naproti Jackyho nahlas puštěnou muziku. Jacky vytáhl z lednice tři vejce, rozklepl je na pánev a začal míchat. Míchaná vejce měl na ránech nejradši. Zároveň dal vařit vodu na kávu, protože tu doopravdy potřeboval. Do hrníčku zprvu nasypal dvě lžičky mleté kávy, ale po vzpomínce na odtahání asi sedmi beden s knihami na půdu dosypal do hrnku ještě další tři. Cukrem ani mlékem sice nešetřil, ale i tak by ta káva probudila umrlce.
Po vydatné snídani se vydal do patra odnosit všechny ty bedny. Rozhodl se že nejdříve snese všechny bedny do přízemí pod schody, následně je odnosí do dílny a nakonec je teprve vynosí na půdu po vratkém žebříku. Dal se do práce.
Během krátké chvilky byly všechny bedny připraveny v dílně. Jacky podepřel žebřík pár dřevěnými klínky a vzal první bednu do ruky. Když začal stoupat, žebřík se lehce prohnul pod vahou Jackyho i bedny. Jacky vystoupal na půdu a do nosu ho uhodil nesnesitelný smrad. 'Měl bych říct bratrovi ať už kočkám vyčistí záchodek.' řekl sám sobě a přetáhl si přes nos mikinu. Bednu položil na dřevěnou podlahu půdy stále stojíc na žebříku a posunul jí stranou, aby tak uvolnil místo pro následující krabice. Vynést je tam nebylo tak těžké, horší byla ta nejistota vložená do žebříku. Při každém kroku se prohnul. Nakonec ale všechny bedny byly na půde usazeny do neuvěřitelného pachu a špíny. Jacky si otřel ruce do mikiny a vydal se zpět do domu. Ze tmy ho pozorovali dvě zářivé oči.
Beevee zmizel. Hned to ráno po jejich posledním uloveném křečkovi zmizel a nebyl nikde k nalezení. Steve prolezl celou půdu, ale nikde nic, celý pozemek, celé pole. Mňoukal o sto šest ale prostě nikde, nic neviděl. Od té noci ho hledal denně a nedokázal najít nic kromě odporného pachu který prostupoval celou půdou. Nedokázal si to vysvětlit, ale přikládal to jeho vyprazdňování které bylo starším synem rodiny velice opomíjené. Jednou si dokonce myslel, že se Beevee vrátil, ale byl to jen ten kluk co vynášel na půdu bedny s knihami. Věděl že to byl on, i když viděl jen bedny s krabicemi a něčí ruce otřepávající si prach o mikinu. Steve měl strach; byl zvyklý že na půdě s ním někdo je a sám se tam vždycky bál.
- Tenkrát ale sám nebyl, ani když BeeVee byl pryč. -
'Zastav se! Jménem policie...' vyřvávalo na celý dům z obývacího pokoje, kde Jacky seděl u Televize a jedl popkorn. Bylo kolem 8 večer a rodiče byli pryč z domu, kvůli oslavě nějakého spolupracovníka tatínka. Jackyho starší bratr byl zalezlý v pokoji s nahlas puštěnou muzikou a Jacky sledoval detektivky v televizi.
'... a proto je naším vyníkem...' bum. Tma.
Vypadly pojistky. Jacky se tmy bál tak se jen schoulil a čekal až se ve dveřích objeví světlo baterky bratra, jež se přihnal z horních pater.
'Co to má bejt?' ozval se.
'Pojistky.' odvětil Jacky. 'Běž to nahodit prosímtě.' zašeptal. Bratr se na něj obořil:
'Proč nejdeš sám?!'
'Nevím jak.' Bratr jen něco zavrčel ale to až na cestě k domovním dvěřím. Chvilku bylo ticho vycházející ze tmy, pak se ale ozvaly kroky nad Jackyho hlavou. Zvedl obličej ke stropu a poslouchal postupování bratrových kroků jak se blížil k nahazovací skříňce, pak jen ticho, zabzučení mikrovlnky, zapnutí televize a rozsvícení světel.
A pak se to stalo.
Ozvala se dutá rána, jak na půdě něco dopadlo na zem. Pak bratrův výkřik a zrychlený běh k žebříku a po chvilce cvaknutí kliky u domovních dveří. Bratr se přihnal do kuchyně, otevřel ledničku, vytáhl otcovu, ze tří čtvrtim plnou, láhev vína a vypil to všechno na jeden zátah.
'Neměl bys to pít. To je...' Jacky to ani nedořekl, a už se mu na hlavu hnala skleněná láhev.
'Zavři hubu.' zařval bratr. 'Beevee je mrtvej. Když jsem se vracel zpátky od pojistek, spadl mi na hlavu. Lekl jsem se, proto jsem zařval a setřásl sem ho ze sebe. Byl už z poloviny zetlelej, ale bylo jasně vidět díru v jeho hlavě. Kurva, na tu půdu se už nikdy nevrátím.' řekl a vytáhl ještě otcovo pivo.
Otevřel ho a zase vypil. Jacky jen němě civěl. Beeveeho měl rád.
Stevemu to nedávalo smysl. Teda, Beeveeho mrtvola dodávala smysl tomu smradu co se na půdě objevil, ale jak se mu mohla v hlavě objevit takováhle obrovsská díra je po pádu z přibližně 2 metry vysokého sloupku beden? A jak se dostal na ty trámy, odkud spadl Jerrymu, tomu staršímu synovi rodiny, na hlavu? Vždyť z těch beden spadl na zem. Steve se bál. Doopravdy, což mu k jeho kočičí povaze moc nesedělo. Jeho strach ale pramenil především z těch otazníků, jichž se po Beeveeho návratu objevilo ještě dvakrát tolik. Steve seděl vedle mrtvoly svého brášky, kterou si ještě nikdo nevyzvedl.
Uplynuly tři dny. Mrtvola Beeveeho už byla pohřbená na zahradě, Steve se přestěhoval na okno u záchoda, což ale všem zůstalo utajeno, a Jacky stále trpěl nespavostí kvůli rámusu na půdě.
Jednoho dne, když maminka zrovna ryla na zahrádce a otec koukal na baseball zazvonil Jackymu telefon.
'Ahoj Jackie.' Na druhé straně drátu byla Leslie Hoower, tehdejší Jackyho idol. Byl do ní bláznivě zamilovaný, ale myslel si, že ho Leslie bere jako kamaráda. Znáte to. 'Jak se máš?'
'Docela dobře, a ty?' řekl s klidem Jacky.
'Výborně, až na jednu věc. Pamatuješ jak jsme tenkrát mluvili o té knize Dál než nejdál od Alexe Rainmana? Potřebuju jí! Musim o ní zítra udělat referát, a všechno info už mám, jediné co ale potřebuju je ta kniha jako materiální důkaz že jsem jí četla. Mohl bys mi jí prosím půjčit?' V Jackym hrklo. Ta kniha je na půdě. Ale nemůže odmítnout udělat něco pro Leslie.
'Samozřejmě. Zítra ti jí donesu do školy.' řekl a Leslie se žoviálním: 'Děkuji.' zavěsila.
Jacky se zvedl z křesla. Vydal se k domovním dveřím, kterými prošel a přes dvorek přešel až k žebříku na půdu. Začal na něj šplhat, žebřík se znovu nebezpečně prohnul. Při každém kroku se pohnul o kousek víc. Když už měl ruce položené na okraji půdy a chystal se vyšvihnout, žebřík podklouznul a Jacky se tak poroučel ze tří metru směr tvrdý beton. Padal a jak se snažil se zavřenýma očima něčeho při pádu chytit, jen přejel po něčem koženém, chladném s nějakými plastikovými třásněmi, na omak jako vlasy. Nezachytil se toho, protože to hned po dotyku záhadně uhnulo a on tak padal. Jakoby padal roky, než jeho záda konečně prolomila žebřík a jeho hlava narazila na tvrdý beton. Nohu měl zkroucenou pod žebříkem a do zad mu projel obrovský kus ostrého dřeva za zlomeného žebříku, který mu z břicha zlověstně vyčuhoval. Kašlal krev a pod jeho hlavou se začínala tvořit krvavá skvrna. Umdlíval a poslední věc, kterou na světě viděl, bylo, jak mu ze břicha trčí kus dřeva, který mu s největší pravděpodobností protrhnul žaludek a ještě pár vnitřností a taky viděl ještě něco. Zíral do díry ve stropě, zíral do půdy a na něj zíraly dvě svítivé, kočičí oči. Pak zemřel.
Stevemu to konečně všechno dávalo smysl. Beevee, zápach, rámus, ta rána, to jak se Beevee objevil, vypadené pojistky. Všechno. To co viděl, to co viděl bylo... bylo to.. reálné.. on žil v jedné místnosti se stvůrou.
Celá ta situace s Jackymu probíhala nějak takhle: Jacky vešel do dveří a nedal si klínky pod žebřík, asi na to zapomněl a začal stoupat nahoru. Ta Věc se vynořila ze tmy tak šikovně, že ale zůstala trochu skrytá ve tmě. Steve zíral ze stínu tak aby nebyl vidět. Viděl dlouhé černé vlasy spadané do tváře něčeho se svítivě zelenou kůží. Oči toho byly černé, celé černé a rty popraskané a šedé. Zuby to mělo všechny ostré a jakoby vyčnívající z pusy. Lezlo to po všech čtyřech a bylo to nahé. Lezla tomu páteř a žebra skoro ven z těla. Lokty to mělo ostré, kolena také a nemělo to skoro žádnou svalovou hmotu, zato to mělo ostré drápy, ne nehty, drápy po kterých se to pohybovalo po zemi. Když Jacky uchopil okraje půdní podlahy, aby se vyšvihnul nahoru, využilo to příležitosti a strčilo to do žebříku, který podjel a Jackymu zařídil krutou smrt. Steve ještě viděl, jak Jacky sáhnul na obličej té Věci, která se ale v mžiku po tomto doteku vymrštila a skočila na zeď, po které přelezla až do tmy v zadní části místnosti. Dávalo to smysl. Beevee nespadl. Ta Věc Beeveeho vzala a mrštila s ním o zem. Ten zápach byla ta Věc, ale z části i Beeveeho zetlelé tělo. Ten rámus bylo ťapání té Věci po jejích drápech. Beevee nespadl z trámu na záda Jackyho bratra, ta věc mu ho na záda hodila, po tom co vyhodila pojistky. Jediná věc smysl nedávala. Proč zrovna Jacky? A proč předtím nezabila Jackyho bráchu? Steve ale nehodlal přijít při zjišťování reality o život a tak se vrhnul ze stínů skrz díru v podlaze půdy dolů. Přistál na Jackyho mrtvé tělo a přeběhl až ke kočičím dvířkám. Prošel jimi a navždy zmizel z tohoto domu.
Jackyho našli dvě hodiny na to rodiče, když se vydali zjistit, zda se mu něco nestalo. Policie při vyšetřování usoudila že šlo o nehodu a případ tak uzavřela. Věc byla stále na půdě... A je tam dodnes.
Komentáře
Okomentovat