sobota 4. ledna 2014

Básně doběla rozžhaveného asfaltu

Břehy pravdy omyly ty omyly
Pocity méněcenností,
méně ctností.
Zdobí hrady vítězství,
poražení s lítostí davu,
vyhrávají války,
zatímco vítězové bitvu.
Zdá se ti?
Celý život je jen sen,
zakopaný v truhlici imaginárních pirátů,
někde v hloubce tvého cerebra.
à propos
dámy a pánové.
Švédi a Dánové
já umírám,
na loži z růžových lístků černé barvy,
černé duše
a černých sluncí.
Ve stínu světlých stínů,
se se stinným obrazem kolíbá stinná postava,
stísněná,
s tísní se tísní v jedné ze stísněných
místností.
a Pickovy vize,
mi umožňují oněn stín,
vidět projít skrze něco,
čemu vy říkáte zeď,
byť je to jen pouhopouhá překážka.
Stojím na asfaltovém,
doběla rozžhaveném piedestalu,
a dav
na mne hází shnilé ovoce,
byť jsem jen svá slova
zrýmoval.
Polyfobie mi mlátí do bran mysli jako beranidlo na brány
hradu z písku.
Bortí se
Bortím se
a nezdá se mi, že by mne ten doběla rozžhavený asfalt ještě udržel.

0 komentářů:

Okomentovat