Taková, o ničem a o všem
Nerad se biju. Je to chvíle chaosu, kdy nevím kde sem, kam mlátím a jestli už se náhodou neperu jen s temnotou na prostřed cesty do hlubokého pekla. Každopádně někdy to prostě jinak nejde, než si nechat natrhnout obličej za cenu natrhnutí něčí spinavý řiti. Momentálně jsem byl v té fázi boje, co jsem ležel na zemi a nechal po sobě dupat. Teď zrovna ten idiot mlel nějaký motivační sračky, co asi viděl ve filmu s van Damem. Nenávidim když si lidi v pravým životě hrajou na filmový hvězdy. Tohle je život. Život není film. Ve filmu to dopadne dobře. Frajer ze mě vstal a snažil se odejít. Ale v reálným životě se stačí otočit... Já jsem vyskočil na nohy... A jste zase tam, odkud jste vstali. V tu chvíli jsem byl já ten, kdo se z toho na zemi snažil vymlátit duši. Vim, že nebylo zrovna čestný ho mlátit když se nedíval, ale život není fér, a kdyby život byl tak lehkej že se někdo pokusí odejít a tim vyhraje, asi by bylo snažší odejít před zápasem s tim že určitě vyhrajem. Mlátil jsem ho jenom chvilku, a když jsem vstal, zvednul se skoro nepoškozenej. Jak jsem se tak koukal na sebe, taky jsem na tom nebyl špatně.
"Příště by sis možná měl dávat pozor na to co říkáš, protože jediný, kdo může říkat co můžu dělat, je Bůh a andě...."
"Panebože, zavři hubu." S těmito slovy jsem mu vstřelil takovou že druhou snad vzal o značku.
Vydali jsme se každý jinam. Já se sluchátky v uších jsem si představoval jak mu náklaďák přejíždí ruce a nohy. Je to docela srandovní, představovat si smrt někoho koho nesnášíte, ale o tom až v Psychoflow. Zamířil jsem přes park na autobusák, abych se nechal odvést domů.
Stál jsem ve frontě na vstup do autobusu. Autobusák vypadal jako by měl každo chvilku skončit s prací a dát se na Gigola, protože člověka co se mu takhle klepe ruka jsem v životě neviděl. Obsluhoval zrovna člověka oblečeného do kvádra, klobouku, s kufříkem, čeervenou tváří a cucflekem, takzvaného Herce*, podle mě. Za ním stála žena, kolem níž pobíhali dvě děti a vykřikovali nějaká nacistická sprostá slova, přičemž se ta žena hodně držela aby jedno po druhém nenacpala do blízkého odpadkového koše. Pak jsem tam stál já, za mnou nějaký dredař co v telefonu zrovna někoho zval k sobě domů na "Trochu dražšího skéra že nebudou vědět vocode" a pak nějaká slečna s postavou že byla škoda jí nechat jentak stát. Fronta se posunula tak, že jsem viděl do řidičovi kabinky. Suchý, fotky a vlajky Slávie a tak. Začal jsem si uvědomovat že v triku Sparty bych mohl mít docela problémy, ale i tak jsem sebevědomě nakráčel, když se i mladá matka s budoucími Neonacisty posadila a dal jim výchovné pohlavky silou blesku a hromu.
"25."
"Ale pane, já jezdím už tři roky, a poslední měsíc je jízdné za studenta 21 korun."
"Já mám tady napsaný 25." řekl a ještě se naklonil na stranu, abych mu do těch tabulek neviděl.
"Do prdele, vim, jak vysoký je jízdný. Jestli ještě jednou zkusíte dát cenu vyšší než ve skutečnosti je, přísahám že nakráčim na IDOS a půjdu s tim až nahoru, kde už to nebude tak mírumilovný jako můžu bejt tady teď, protože vás můžu zažalovat za zneužití funkce, a pokus o okradení nezletilé osoby." mlel jsem totálně cokoliv mě napadlo, ale zabralo to. Podal jsem mu peníze, vzal si lístek a posadil se s vítězoslavným pocitem.
Nenávidim autobusy. Je to strašně špinavý místo, plný bacilů z řití cizích asociálních dementů vozících si svoje zadky do města kde budou škemrat prachy na chlast. Vyťukával jsem si na sedadlo předemnou bubnovou znělku písničky co mi hrála v uších. Když jsem se tak rozhlídnul po autobuse, viděl jsem kromě svejch přistupujících ještě děcka na pětce, babku s hadičkama vedoucíma z krku, chlapíka co vypadal tak normálně až mi to bylo podezřelý, a jeden zamilovanej pár, působící dost nechutně, protože on měl pírsing v bradě, hnusný hadry a ksicht feťáka, a ona byla malá, nevzhledá a taky dost vysockovaná.
Jeli jsme asi dvacet minut. Řidič měl štěstí že zastavil přesně, jinak sem měl připravený další hlášky který by ho stopro skolily. Stál sem tak sám, na zastávce uprostřed nemalebný vesnice, u zastávky natřený zelenou že by to ani vodník nevyblil, a tak mi nedalo, a vydal jsem se přes pole směr domov.
Byla to relativně rychle ubíhající cesta. Jelikož proto, že jsem chtěl bejt co nejdřív doma, a asi i proto, že nemám rád chození přes pole, tak chci aby mi rychle uběhlo.
I vy jste se na začátku ptali proč je Taková klasická, o ničem a o všem? Protože taková byla. Taková je, a taková zůstane. Povídky od Snů Gospelu budou vždycky moje, při vysoké, i nízké sledovanosti. Při čemkoliv, to budou moje povídky!
A proto je taková, o všem a o ničem.
*Herec - Označení pro člověka, co se oblékne do levného obleku, koupí si kufřík do kterého si s největší pravděpodobností dá drogy, vyrazí na bar, kde zamyšleně popíjí Whiskey a tím teda přiláká tzv. Zlatokopky, které si myslí. že na vztahu s ním získají. Bohužel po hodinovém ocucávání krku (CUCFLEK) se dozví, že přijel autobusem, a ve skutečnosti dělá na benzínce, (odtud ta červená tvář).
"Příště by sis možná měl dávat pozor na to co říkáš, protože jediný, kdo může říkat co můžu dělat, je Bůh a andě...."
"Panebože, zavři hubu." S těmito slovy jsem mu vstřelil takovou že druhou snad vzal o značku.
Vydali jsme se každý jinam. Já se sluchátky v uších jsem si představoval jak mu náklaďák přejíždí ruce a nohy. Je to docela srandovní, představovat si smrt někoho koho nesnášíte, ale o tom až v Psychoflow. Zamířil jsem přes park na autobusák, abych se nechal odvést domů.
Stál jsem ve frontě na vstup do autobusu. Autobusák vypadal jako by měl každo chvilku skončit s prací a dát se na Gigola, protože člověka co se mu takhle klepe ruka jsem v životě neviděl. Obsluhoval zrovna člověka oblečeného do kvádra, klobouku, s kufříkem, čeervenou tváří a cucflekem, takzvaného Herce*, podle mě. Za ním stála žena, kolem níž pobíhali dvě děti a vykřikovali nějaká nacistická sprostá slova, přičemž se ta žena hodně držela aby jedno po druhém nenacpala do blízkého odpadkového koše. Pak jsem tam stál já, za mnou nějaký dredař co v telefonu zrovna někoho zval k sobě domů na "Trochu dražšího skéra že nebudou vědět vocode" a pak nějaká slečna s postavou že byla škoda jí nechat jentak stát. Fronta se posunula tak, že jsem viděl do řidičovi kabinky. Suchý, fotky a vlajky Slávie a tak. Začal jsem si uvědomovat že v triku Sparty bych mohl mít docela problémy, ale i tak jsem sebevědomě nakráčel, když se i mladá matka s budoucími Neonacisty posadila a dal jim výchovné pohlavky silou blesku a hromu.
"25."
"Ale pane, já jezdím už tři roky, a poslední měsíc je jízdné za studenta 21 korun."
"Já mám tady napsaný 25." řekl a ještě se naklonil na stranu, abych mu do těch tabulek neviděl.
"Do prdele, vim, jak vysoký je jízdný. Jestli ještě jednou zkusíte dát cenu vyšší než ve skutečnosti je, přísahám že nakráčim na IDOS a půjdu s tim až nahoru, kde už to nebude tak mírumilovný jako můžu bejt tady teď, protože vás můžu zažalovat za zneužití funkce, a pokus o okradení nezletilé osoby." mlel jsem totálně cokoliv mě napadlo, ale zabralo to. Podal jsem mu peníze, vzal si lístek a posadil se s vítězoslavným pocitem.
Nenávidim autobusy. Je to strašně špinavý místo, plný bacilů z řití cizích asociálních dementů vozících si svoje zadky do města kde budou škemrat prachy na chlast. Vyťukával jsem si na sedadlo předemnou bubnovou znělku písničky co mi hrála v uších. Když jsem se tak rozhlídnul po autobuse, viděl jsem kromě svejch přistupujících ještě děcka na pětce, babku s hadičkama vedoucíma z krku, chlapíka co vypadal tak normálně až mi to bylo podezřelý, a jeden zamilovanej pár, působící dost nechutně, protože on měl pírsing v bradě, hnusný hadry a ksicht feťáka, a ona byla malá, nevzhledá a taky dost vysockovaná.
Jeli jsme asi dvacet minut. Řidič měl štěstí že zastavil přesně, jinak sem měl připravený další hlášky který by ho stopro skolily. Stál sem tak sám, na zastávce uprostřed nemalebný vesnice, u zastávky natřený zelenou že by to ani vodník nevyblil, a tak mi nedalo, a vydal jsem se přes pole směr domov.
Byla to relativně rychle ubíhající cesta. Jelikož proto, že jsem chtěl bejt co nejdřív doma, a asi i proto, že nemám rád chození přes pole, tak chci aby mi rychle uběhlo.
I vy jste se na začátku ptali proč je Taková klasická, o ničem a o všem? Protože taková byla. Taková je, a taková zůstane. Povídky od Snů Gospelu budou vždycky moje, při vysoké, i nízké sledovanosti. Při čemkoliv, to budou moje povídky!
A proto je taková, o všem a o ničem.
*Herec - Označení pro člověka, co se oblékne do levného obleku, koupí si kufřík do kterého si s největší pravděpodobností dá drogy, vyrazí na bar, kde zamyšleně popíjí Whiskey a tím teda přiláká tzv. Zlatokopky, které si myslí. že na vztahu s ním získají. Bohužel po hodinovém ocucávání krku (CUCFLEK) se dozví, že přijel autobusem, a ve skutečnosti dělá na benzínce, (odtud ta červená tvář).
Komentáře
Okomentovat