pátek 29. listopadu 2013

Na cestě k horším zítřkům

Všichni jsme plní očekávání, kdy konečně přijdou ty lepší zítřky.
Které konečně zruší každou tu malou sentimentálnost na horší časy.
A bude líp.
Nečekejte, protože kdyby to tak mělo být.
Všechny problémy
by
odpluly za dob Noemovy Archy.
Berme tu letmou očistu za charitativní čin.
A prostě
ji přijměme.
Budou zlé časy, kdy bude kdokoliv rád za kousek chleba do huby své rodiny,
a ani nevzpomene
na svoje vlastní problémy,
obzvlášť ne na ty,
které ho doteď trápily.

Žiji si punkový život.
Ve kterém se soustředěná nenávist střídá s nejistou láskou,
a já nikdy nevím, zda ten přede mnou
není ten,
co se rázem objeví za mnou,
s nožem v ruce.
To jsou ty špatné dnešky.
A ty dobré nepříjdou.
Vše bude stoupat do horších a horších kopců,
dokud se neobjeví útesy a vše to přepadne do hlubin moře.
Tedy
Svět Zemře.

Vidím svět jako jednu obří kokonovou past,
utkanou pavoučím sborem prázdných hlav.
A plných prdelí.
Jednou do toho všichni padneme,
a necháme se chopit reality shows, zprávami a všemi těmi zkorumpovanými minerálními vodami.
Necháme je,
dělat si co chtějí.
Jen abychom měli zábavu
a
oni peníze.

Pořád se divíš?
Pořád koukáš proč jsem tuto báseň pojmenoval Na cestě k horším zítřkům?
Však
se podívej přes rameno;
"Já vím Mikky. Hned bych se tam vrátil."
Tak vidíš.

0 komentářů:

Okomentovat