sobota 16. listopadu 2013

Lži, Sex, Drogy Falešná jména a Smrt.

"Víš..." Bum.
"Ty..." Bum.
"Kolik..." Bum.
"Jsem..." Bum.
"Do tvýho..." Bum.
"Vzdělání investoval?!" Bum, bum. Hotová Itálie. Mamča plakala v rohu, táta po mě mrsknul porcelán co zrovna utíral a teď mě zrovna mlátil hadrem. To víte no, odejít z vejšky po druhym semestru není nejlehčí. Teda, je jednoduchý odejít, ale není jednoduchý to říct těm co platěj.
"Vzpomínám si, jak sem ti chystala věci na první den do ško..." zajíkala se maminka.
"Matko, nebuď sentimentální! Všichni jsme věděli že mi škola nikdy nic nedala, ani ta vaše debilní výchova. Jakej má smysl mi zakazovat haldy věcí s cílem studia, když potom nezvládnu ani dva zkurvený semestry!!" Najednou ticho. Pamatujte si, že dokud křičej, je všechno v pohodě. Jakmile zmlknou, něco se pokazilo, a tam teprv začíná průser.
"Běž do svého pokoje a přemýšlej nad svým chováním." Maminka zmlkla. Bylo mi toho líto. To jsem asi doopravdy nemusel řikat. "Zamkni se ve svém pokoji. Zamkni se, Satanovo dítě."
"Zamknu se Mama. Zamknu se, a do rána o mě neuslyšíš?" Poslední co sem slyšel bylo: ,,Jen do rána?"
Zamknul jsem dveře, rozsvítil lampu a pustil si Ray Charlese z desky. Většina z vás by řekla, že jsem si lehl na postel a plakal do polštáře, a přerušovaně onanoval. Ne. Já jsem vylezl ven oknem, a šel se opít. Sebral mobil ze stolku a brnknul první kamrdátce co mi přišla na mozek.
"Servus Trish."
"Nazdar Charlie."
"Nemáš čas?"
"Mám."
"A volnej byt?"
"Mám."
"A můžu přijít?"
"A co bysme jako dělali?"
"Děvče, volám ti v deset večer, jestli můžu přijít. Hádej co bysme asi tak mohli dělat."
"Charlesi..."
"Za půl hoďky sem u tebe. Koupim něco k pití." Zavěsil sem, strčil mobil do kapsy a vylezl oknem. Stál jsem asi dva metry nad zemí. Nerozhodnej skočit. Chtěl sem. Musel sem. Skočil jsem.
Dopadnul jsem těsně vedle auta a proplížil se kolem plotu a vydal se směr Bulvár Adraplain. Bydlela tam Trish. Trish byla blondýna, ze severního Skotska, přistěhovalkyně, ale sexy a nezdráhala se s někym vyspat. Po celodenním únavném zařizování odchodu ze školy jsem fakt nepotřeboval nic jiného než ze sebe smít tu vinu, že se k ženám nechovám slušně. Po cestě jsem se ještě zastavil v nějaký levný trafice koupit něco, aby nebyla prkenná. Whiskey by snad měla stačit. A kytku, ať se neřekne.
Došel sem tam. Zdálo se, že se změnila. Její vlasy teď zářily černou barvou. I její byt se změnil. Byl temný, hodně.
"Ahoj Trish. Tady sem ti přinesl ..." nenechala mě to domluvit. Vzala tu flašku, otevřela jí, napila se pěti douškama, trochu mi nalila do krku taky a vyhodila flašku z okna. Vytrhla mi kytku a omlátila mi jí o hlavu. Svalila mě na gauč a vysvlíkla se tak rychle, že sem to ani nepostřehl. Najednou na mym polonahym těle seděla nahá, strašně sexy Skotka a vykřikovala vzrušením něco španělsky. Nikdy se španělsky neučila. Užíval sem si to. Jak byla nažhavená, nadržená, ale zdravě, cenila zuby a od huby jí šla pěna. Její vlasy mě švihali do ksichtu, černočerná tma. Černočerný sex. Po asi hodinovym bušení, kdy sem byl absolutně vyčerpanej se svalila na záda a okamžitě tvrdě usnula. Šel sem do ledinčky a vzal si pivo. Polonahej sem tak prozkoumával místnost, až sem si všimnul dvou rozprášenejch čar bílý barvy na stole, vedle toho srolovaný bankovky a naproti ženskou co jí šla od huby pěna.
V tu chvíli mi došlo, že Trish je mrtvá.
V tu chvíli mi docvaklo, že bych měl zavolat sanitku, a tak sem to udělal.
"Dobrý den, u telefonu Jim Daniels. Volám z bytu na Adraplain Bulvar, 658, třetí poschodí byt 23. Mám tu přefiknutou 20letou zdrogovanou, a pravděpodobně mrtvou holku. Prosil bych rychlou. Rychle."
"Zůstaňte na místě pane, Sanitka už jede." Vyhrkla stařenka.
"Zbláznila jste se paní?" řekl jsem a zavěsil. Sebral jsem piva z ledničky, cigára ze stolu, kabát z věšáku a rychlostí blesku jsem vylezl na střechu.
Jim Daniels. To je dobrý. Udat falešný jméno, který ke všemu tak dobře zní. Musim bejt geniální. Rozdělal sem si pivo a zapálil cigaretu a sledoval jak přijíždí sanitka a dovnitř vbíhají dva žlutě oděný pánové. Dopil jsem piva, a slezl do třetího patra, kde jí právě vynášeli v černym pytli.
"Pane, prosímvás." zastavil mě nějakej inspektor. "Nejste náhodou Jim Daniels?"
"Nejsem pane." Dusil jsem smích. "Já jsem Charlie Ramon."
"Smím se vás otázat co jste v tuto dobu dělal na střeše?"
"Nesmíte." řekl jsem a odešel.
Domů jsem dorazil tak kolem 3 ráno a až doma mi začalo připadat fakt smutný, že je Trish po smrti. Koneckonců, ona byla moje kamarádka už dva roky. Ale takovej je život. Nespravedlivej. Vezme mi ty, za který bych strčil juniora do ohně, a nechá tady ty, který bych strčil do ohně. Nejradši bych sám zemřel.
Rozvalil jsem se na postel. Zrovna ve chvíli kdy sem dopadl, se otevřeli dveře. Mamka měla náhradní klíč.
"Víš Charlie." řekla a postavila vedle mě na postel tác s koblihama a horkým mlíkem. "Nemůžu  spát. Vážně si myslíš, že naše výchova, která tě měla vést za úspěchem v životě, byla špatná volba?" Vypadala ustaraně. Rozhodl jsem se být upřímný.
"Sex, drogy, falešný jména, smrt. To je to, co mě má připravit do života. Lži. Smrt je lež. Sex je lež. Drogy jsou lži. Falešný jména jsou lži. Já jsem lež. Ty si lež. Jediný co je pravda, je škola. A pravda mě do života naučí jen to, že někde je Lež, ona mě na boj se lží nepřipraví. Ona mě naučí o Lži, ona mě nenaučí jak s ní vycházet. To se musím naučit sám." Zadíval sem se na mamču.
"Chápu Charlie. Teď se najez, a do hajan." Odešla. Můj vztah s matkou byl už dlouho potrhaný. Věřím tomu. Je to pravda.
Ale koblihy dělá skvělý.
Rozhodl jsem se utéct. Odejít z rodného domu, a bojovat se lží po svém. Bojovat a vyhrát. Bojovat. A vím, že tomu se nenaučím doma.
Sbohem mami. Sbohem tati. Sbohem dětství.
Teď jsou tu Lži, Sex, Drogy Falešná jména a Smrt.
A to je pravda.

0 komentářů:

Okomentovat