Zpod okapu do kaluže a zase zpátky

Skočil jsi do kaluže bosý,
byly v ní střepy.
Zabodli se ti do nohou ve stejný okamžik,
co se ti od hlavy,
odrazila cihla.
a spadla ti na palec u nohy.
Tolik bolesti, v jediný okamžik.

Připomíná ti to lásku.
Skočíš do ní a zabodne se ti do srdce,
jako střep.
Do hlavy ti vletí ona,
a nevymlátí ji z ní, žádná jiná,
až do chvíle co ti právě ona zlomí srdce,
dupne na nohu tím, že tě vymění.
Zahodí,
a nechá úpět v ústraní.

Uskočil jsi pod okap,
a kape na tebe ta voda.
Co jsi v ní ještě před chvílí stál.
Nikde střepy stojíš v otiscích nohou v krvi.
užíváš si bolest,
koukáš na kaluži ve které jsi stál.
Uvědomuješ si, že ani jedno není lepší.
Vycházíš pryč, odcházíš deštěm pryč.

Uskočil jsi z lásky do jiné,
ale pořád na tebe kape ta stará,
nemůžeš se zbavit pocitu že se bez tebe má líp.
Stojí a kape z tebe krev v podobě zbytků lásky.
to bolí.
užíváš si novou bolest,
koukáš na ní jak je naoko šťastná s chlapcem co jí za to stál.
Nakonec ti dochází že bez ní nejsi šťastný,
odcházíš,
světem plným lásky, pryč.