sobota 5. října 2013

V odrazu skla

Svítání,
na stole položených padesát zlomených mincí,
kolem stojíc devětačtyřicet zlomených chlapů.
Jeden už zemřel,
nikdo o něm necekne nic jiného,
než skrz zuby procezená slova útěchy.

Stmívání,
na stole položená jedna zlomená mince,
kolem ležíc osmačtyřicet zemřelých chlapů.
Jeden je ukradl,
ostatní o něm neřeknou nic jinéhio,
než tiché chroptění krve deroucí se z útrob.

Tohle jest jedinný způsob,
jak přežít v tomto světě plném krádeží a lží.
Musíš krást taky,
nemyslím věci, myslím myšlenky a úvahy.
Já vím že tady není nikdo, kdo není šílený.

V odrazu skla,
vidíš, cítíš bolest, ale sklo ti neřekne nic jiného
než ticho a nejasné náznaky.
V odrazu skla,
se stahují temné mraky,
prší na papír, na který dopadaly slzy.

Už brzy,
pochopíš ten princip přátelství,
neexistuje přátelství, je jenom důvěra a nedůvěra.
nikdy nevěř nikomu,
ani tomu co se tváří jako někdo kdo si zaslouží tvou důvěru.
Ten je většinou ten,
co zradí jako první.

\bojím se, že z odrazu skla,
nevyčtu nic jiného než matné představy,
vzpomínky,
na to jak se to sklo tříští,
o skály a o kamenné zdi, našich přístavů.
Tříští se to jako šampaňské o bok nákladní lodi
s výkřiky hurá mizím v dáli.
Sbohem.

0 komentářů:

Okomentovat