Stalo se mi, že se mi nic nestalo

Den byl už od rána nudný jako vařit z vody.
Vařil jsem z vody,
seděl v parku od osmi do osmi.
Chybělo mi pití nebo trocha hudby pro uši.
Tak jsem jen seděl,
a vychutnával svět.

Prošlo kolem mě snad na milion lidí,
příběhy na milion básní.
Cítil jsem z každého z nich jednorožčí krev,
krev tak čistých lidí
nestojí za prolívání.

Seděl jsem tam tak sám,
a zapisoval jsem si.
Co bych musel udělat abych byl milován.
Když jsem tam tak seděl
a přemítal,
prošel kolem mě pár starých lidí co se milují.

Držela ho za loket a oba se smáli.
Dávali si pusy na tvář,
byli šťastní.
Proto mi bylo do pláče, když
jsem viděl dva mladý,
co se hádali.

Prošel kolem mě i mladší cikán.
Žebral u mě o cigára,
a o nějaký peníze.
Řekl jsem mu že ne, že takhle to nepůjde.
Poslal mě do pekel a šel žebrat jinam.

Viděl jsem toho tolik že bych mohl sepsat knihu.
Tisíce knih,
miliony knih.
A pořád by mi stačil materiál, ještě na filmy.
Ale ne.
Možná jindy.