pátek 4. října 2013

Myšlenky zlomeného chudáka aneb noční cesta po Londýnských barech

Beton byl studenej jako led na zimním stadioně, a já se cítil jako bych tam ležel už deset minut. Naštěstí mi nějakej sympaťák pomohl na nohy jenom aby mě zase poslal zpátky na zem. Ale mohl sem vědět, že ta holka byla jeho? Seděla u báru, v ruce whiskey s colou, nohu přes nohu v krásně krátký sukýnce na mě pomrkávala a v podstatě neusále čuměla. Teď stála pět metrů od toho jak mi ten její Romeo dělal z obličeje kaši a se založenýma rukama a úsměvem sledovala tu nakládačku. Nevadilo by mi tam umřít, umřel bych neprávem a když už nic, tak by toho chlapce zavřeli a ona by byla buď nevěrná, nebo čtyři roky závislá na masturbaci tak, že by radši byla nevěrná. Těšila mě představa jak se ve sprše chlapec ohýbá pro mýdlo. Teď jsem mu to každopádně nemohl říct, protože jsem měl hubu plnou krve, zubů a něčeho z krku.
Zase sem se hlavou zabořil do betonu a modlil se, ať to je naposled. Bylo. S výsměchem a plivancem odkráčel i se svojí krysí královnou do hradu neřesti a malých pér nějakého slaboduchého kulturisty závislého na steroidech. Svět je tak nespravedlivej. Někdo jako já, básník, spisovatel a neuvěřitelný milovník, je bit, protože někdo kdo denně fetuje prášky na svaly a asi ani neví kdo byl Goethe má takovou kočku, krávu, která loví kluky protože má ráda když je někdo slabší bitej. Seru na ní.
Zvednul sem se na nohy, oprášil prach z chodníku z kalhot, a vydal se směr další noční dobrodružství. Jednu výhodu ta poprava měla; vytáhnul mě z podniku za límec, když sem neměl zaplacenejch asi pět piv a tři whiskey, takže sem si tohle kolo (samozřejmě bez tý hnusný "bitky") mohl zopakovat ještě jednou. Vyrazil sem do nejbližšího baru. Nesnášim bary. Jsou zatuchlý, smradlavý, některý maj sice takový ty malý mejdlíčka v pisoárech, ale i na ty se chčije, takže sou na nic. Ale co byste čekali na předměstí Londýna, že ano?
Vešel sem dovnitř, a usadil se na bar. Nevim, ani bary v barech nemám rád. Opíralo se o ně nespočet ožralejch vandalů, a hrozně z nich ten pult poblilo. Objednal sem si dvojtou whiskey s ledem a vodu k tomu. Otočil sem se, abych viděl na lokál a prohlížel sem si ty bezduchý, trapně fádní existence.
U jednoho stolu seděl kluk v kravatě, a naproti němu znuděná holka v červenočerný minisukni. Přežvykujíc žvýkačku poslouchala trapný kecy toho kluka, kterej jí ještě trapněji romanticky čučel do očí při svitu svíčky. Beztak že se ta holka vsadila s kámoškama o to, jestli s nim půjde na rande. Najednou jí z ničeho nic vzal na stole za ruku. Beztak to bude jen nastrojenej chlívák, toužící po ženský víc než ryba po vodě. Dozvíme se za tři, dva, jedna.. Plesk. Borka houpavým krokem odchází z baru a na mladíkově tváři se třpytí červenej obtisk ruky. Vim jak se cejtí, to samý jednou provedla ženská mě, jenom já jí pošeptal že bych si jí rád odvedl na záchodky. Poslal sem tomu chudákovi sklenku whiskey.
Přejel sem pohledem dál po lokále. V rohu postával chlápek v černý kapuci a sledoval svoje tkaničky. Drogovej dealer, pasák nebo zloděj. Rozhodně nic čistýho. Černá barva na londýnskym předměstí znamená jenom jedno: nechce aby ho bylo vidět. Ke všemu stál v tom nejzašším rohu celý hospody. Přišel k němu chlap oblečenej do rozervanejch džín, kaki trika, neoholenej a celej rozklepanej. Neurotickou rukou podal kapucínovi padesát liber. Ten si je vzal, podrbal se na bradě a poplácal si s feťákem. Drogy, hold devadesátý léta. Tenkrát bylo všechno o drogách, sexu a punku. Já měl hodnoty jinak. U mě to byl sex, cigára, alkohol a knihy.
U dalšího stolu seděla holka v legínách, miniminisukni a v tílečku. Copánky jí padali na ramena a lízátko v její puse by způsobilo hučení v klacku i neplodnýmu, kterýho nakopala do koulí kobyla. Vedle ní seděl absolutně nalitej chlápek. Zavalitej, tlustej, plešatej s bradkou, v tričku Iron Meidan a rukou někde mezi jejíma nohama. Ruku mu odstrčila, naklonila se k němu a něco mu pošeptala. Chlapík sebral ze stolu peněženku a vyndal z ní třicet liber, který podal holce vedle něj. Štětka. Věděl sem to. Kopnul sem do sebe zbytek panáku whiskey a sledoval jak ty dva odcházej na záchodky.
Vedle mě si přisedla luxusní baba. V podvazcích, vysokejch podpatcích, sukni pod stehýnka, ebenově černejma vlasama a dokonalou postavou, doslova žena snů každého puberťáka i dospělého muže. Sedla si tam, opřela se o bar a jakoby čekala až jí něco koupim. Zeptal sem se jestli si něco nedá. Samozřejmě že si dala, natočila se ke mě a asi dvacet minut sme si povídali. Flirtovala se mnou, dotýkala se mě a tak všechno. Zaplatil sem jí asi pět dalších panáků. Naklonila se ke mě a pošeptala mi, jestli někam nezajdeme. Usmál sem se, dopil panáka a chystal se vstát. Zatlačila mi na nohu, že si ještě musí zavolat. Odešla za roh a já si dal ještě jednu vodku na dobrou cestu. Když v tom, mi na rameno někdo zaklepal. Otočil sem se, a viděl nakorbenou horu svalů jak řiká: "To byla moje holka." Kurva. Už zase.

0 komentářů:

Okomentovat