čtvrtek 17. října 2013

Civilizace okolo milování hazardu

Házím kostkou, na které nevidím tečky.
Padla k nohám neznámé slečny, které věřím.
A vím to,
jen z pohledu do jejích očí.
A ona tuší, že můj pohled je jen pro ní.
Zvedám koutky úst, synchronizovaně s ní.
Opravdu netuším, co se bude dál dít.
Přichází ke mě tak blízko že jí vidí do srdce.
Je to podivné, vidím tam sebe v zrcadlech.

Rozhazuji karty do lidí skandujících: Black Jack!
Vidím muže s vousy, ale i pár slečen.
Muže padlého na zelené plátno.
Opilého tak že mu obličej splývá s barvou.
Jeho žena do něj buší řve: Vstávej, Miloši.
Já jí podávám sklenku s vodou,
se srdcovou dámou.
Vidím totiž její obličej, přímo pod tou kartou.
A cítím, že to bude ta stejná jako s kostkou.

Třetí záběr, třetí hazard s milováním.
Nikdy si nejsem jistý, zda nemám vypnout ty automaty.
Čekám až se zkompletují barvy na monitoru.
Srdce, srdce, srdce,
čekám na vhodnou dobu.
Vhodil jsem posledních deset korun, jako poslední šanci
cítím poslední šanci, jsem cítěn poslední šancí.
Páku jsem k zemi stlačil,
vyjely dvě srdce a výsměch.
Polovina lásky a polovina skrytých záští.

Odcházím z kasína pryč. Kasíno World.
Stačí mi papír s tužkou. Budu spokojený.
Za rohem vidím dámu od kostek a black jacku.
Pošeptala mi do ucha, v sedm večer na hotelu.
Zavrtěl jsem hlavou.
Díky já radši vztah.
Kdy si budu jistý, že budu milován.
Usmála se, chytla mě za ruku a se slovy že jsem roztomilý odcházíme pryč.

0 komentářů:

Okomentovat