A padal...

Ozvala se další dutá rána a z mé pusy vytryskl další proud temně rudé barvy. Břicho jsem už musel mít modré jako nebe, ale agresorovi to očividě nestačilo. Kopal mě, zatímco mě jeho kumpáni bušili do hlavy přes ruce, jemiž jsem si jí kryl. Bolelo mě to. Bolelo mě, že ta, kvůli které jsem se tam pral, stála pět metrů opodál a smála se mi. Smála se tomu, jak si válím obličej ve vlastní krvi, a snažím se udržet svou hlavu krytou. Kráva. Stálo mi to vůbec za to? Ženy pro mě vždycky byly něco jako svatý grál. Chránil jsem je, bojoval za ně, trpěl pro ně. Tedy spíš, pro ženskou lásku, pro ten polibek, splynutí rtů v jedny, pro pohled do očí plných zamilovanosti, pro ruce sepjaté jako při slibu věrnosti. Jediná věc, co jsem v tu chvíli líbal, byl beton. Ruce jsem držel sepjaté nad hlavou v modlitbě aby to skončilo, a zároveň jsem se těma rukama snažil chránit si hlavu. 

"Tak snad si pro příště budeš pamatovat, že moje holka, je jiná liga, než tvoje pravá ruka!" zařval na mě a vytáhnul mi z kapsy peněženku, ze které vytáhl veškerou hotovost. "Nemyslíte kluci, že by potřeboval trošku opláchnout obličej?" otázal se s ironickým úsměvem, a já už věděl že mě čeká chvíle polykání záchodové vody. Odtáhli mě na školní záchody. Všiml jsem si, že děvče odešlo do třídy, pro jistotu, aby jí nepřišili šikanu. Slyšel jsem otevření dveří, a následné bouchnutí, po němž následovalo mokro na mém obličeji a bezmoc dýchat. Zaslechl jsem zatažení za splachovadlo a ucítil příval podivně příjemné vody na mém obličeji. Nevnímal jsem už tu rozkousanou dáseň, ani to pohmožděné břicho, zlámaná žebra a další. Jen vodu na obličeji a úlevný pocit. Trvalo to asi minutu. Kyslíku jsem nakonec měl tak málo, že mi začala klimbat hlava. Najednou mi někdo z mísy vytáhl hlavu, a řekl: "Tak, pamatuj si to." a plnou silou mi bouchl hlavou o mísu. Mísa se rozletěla do stran, a já cítil příval horké krve z mého čela. Slyšel jsem cvaknutí dveří. Necítil jsem se nijak slabý, tu bolest jsem si užíval. Dokulhal jsem se k umyvadlu, a otevřel oči. Můj obličej byl červený od krve z čela, víčka jsem měl napuchlá, rty rozkousané. Zkontroloval jsem břicho. Bylo modré jako moje oči. Opláchnul jem si obličej. Rána už se zacelila tak, že z ní v podstatě jen občas vytekl čůrek krve, tak jsem si vzal ubrousek, a vydal se do třídy. Motal jsem se po chodbě až jsem narazil na svou třídu. Otevřel jsem volnou rukou dveře a vešel dovnitř.

"Gospel, kde jste sakra... Co se vám to proboha stalo?!" slyšel jsem zaječení holek a tlumený smích kluků. 

"Víte, pane profesore. Já nevím." řekl jsem, a propukl v hysterický smích. Smál jsem se tak, že jsem cítil jak mi mimické svaly natrhly ránu na čele, a z ní se znovu vyřinula krev. Dobelhal jsem se k lavici, opřel se o ní, a potom omdlel. 

Probudil jsem se na nemocničním pokoji. Nemám rád nemocniční pokoje. Kolem je bílo nebo zeleno, sterilno, smrdí to tam a v televizi fungují jen náboženské, lekářské nebo trapně komediální programy. Ležel jsem, a jak jsem tak ležel, spozoroval jsem Jima, mého nejlepšího kamaráda na židli vedle postele. 

"Zase oni?" zeptal se.

"Zase oni." přitakal jsem.

"To už je tenhle rok po sedmý, nemůžeš to tak nechat. Rodrickův táta je ředitel, já vím. Tam se spravedlnosti nedovoláš. Musíš to oznámit na policii."

"Ne, Jime. Jediné co musím, je dýchat."

"No, ale i to ti možná potom seberou."

"Prosímtě, mohl bys mi dojít pro vodu? Mám sucho v puse." Jim se užuž natahoval po sklenici na stole, ale ta byla prázdná. Zvedl se tedy, a vyrazil do koupelny pro novou. Mezitím jsem vstal z postele a došel k oknu, jež jsem doširoka otevřel. Vylezl jsem si na parapet, a nadechl se čerstvého vzduchu. Otočil jsem se tak, že jsem stál zády ven, a čekal, když v tom se otevřeli dveře.

"Proboha, co to děláš?!" Měl jsem zavřené oči, a jediné co jsem vnímal byl vítr pod mou noční košilí.

"Nezvládám to, Jime."

"Ty to zvládneš. My to zvládneme!"

"Můj otec je feťák. Máma je mrtvá. Moje sestra je kurva a můj nejlepší kamarád gay."

"Mickey."

"Sorry Jime." Řekl jsem a přitisknul jsem rty k sobě. Nevydrželi u sebe dlouho. Hystericky jsem se rozchechtal. Zase. Smál jsem se rád, obzvlášť ve chvílích kdy se mi chtělo brečet. Stál jsem v tom okně. A cítil kroky jak se ke mě Jim rozběhl. Spustil jsem se tedy po zádech z okna v sedmém patře. 

A PADAL...

A PADAl...

A PADal...

A PAdal...

A Padal...

A padal...

a padal..

až jsem dopadl.