Dopisy z Anglie #2

Po dvou týdnech znovu zapaluji svíci na stole.

Píši,

brkem po papíru věty plné lítosti.

Opustila mě.

Sbalila si věci,

odešla pryč. 

Nechala mne samotného s whiskey a papíry.

Kolem páté odpoledne jsem namol zpitý vylezl z domu,

a zamířil na předměstí k jejímu domu.

Plakal jsem,

bušil pěstmi do jejích dveří.

A doufal že otevře a vysvětlí mi,

proč.

Neotevřela mi ona ale její přítel.

Proto mám teď modrofialovou tvář,

ne od rtěnky.

Teď se koukám na odraz svíčky,

ve skle flašky od dopité whiskey.

Další se válí na zemi.

Alespoň mám teď jasno v tom,

že se z Francouzek v Anglii stávají zlé ženy.

Na lepší náladu si pročítám,

Shakespearovo Zkrocení zlé ženy,

a otevírám další whiskey.

Doufám že zemřu.

A nebo usnu, aspoň na hodně dlouhou dobu.

Jdu spát.

- S věnováním mojí výborné kamarádce Domče Drbohlavové, chybí mi a mám ji moc rád.