Manifestují.

Skáčou doprostřed zbylých minových Chorvatských polí,
Manifestují.
Odmítají odvádět mrtvé ze světa k nebeské bráně,
ale zároveň odmítají zůstávat po boku těch živých,
aby je chránili.
Nekřičí.
Jen kouří, pijí a šoustají.
A prodali svá andělská křídla, aby měli na drogy.

Ale my se ptáme proč,
nás opustili ti jediní, kterým se dalo uvěřit,
že udělají všechno,
aby vyhráli tu šachovou partii s ďáblíky.
Říkali, že už se nudili,
a už je nebavilo chránit všechny ty nevěřící kretény.
Co se modlili,
jen když potřebovali peníze, štěstí,
nebo lásku svých bližních.

Teď už netráví své volné dny modlitbami,
a přenášením biblí z jedné
do druhé knihovny.
Netráví je v oblačných kostelích,
normálních kostelích.
Konajíc zázraky.
Tráví je v postelích, kříčíc sprosté nadávky
na dlaždiče,
že i oni málo nadávají.

Chodí po světě.
Manifestující padlí andělé bez křídel,
s rohy.
Chlastajíc, kouříc a šoustajíc.
Na boha zanevřeli, protože i oni vědí,
že všechna ta moudra, dobročiny a láskyplnost,
neexistují.
Protože kdo jiný by měl vědět,
co je a co není, než ten, kdo to PROŽIL!?