Básně

většinou.
většinou
   na tebe myslívám
      než jdu spát.
[někdy se mi zjevuješ ve snech]
vidim tvou tvář
   při každym
   odklepnutí cigarety,
[pak je mi tak líto, že tu nejseš]
   spolu čtyřikrát okolo světa
a až na jeho konec -
s dechem na dně
ale ruku v ruce.
maluju tě jako DaVinci Monu
[hledej
svojí duši uvnitř mojí básně]


   
jsem zkurveně šťastnej.
pane bože,
jsem tak zkurveně šťastnej -
- že v mý duši
   nenajdeš plíseň.
a každá moje báseň
   je výškrab mojí
básnicky založený neplesnivý duše.
piju svěcenou vodku
s vínem
   a usmívám se na svět
zatimco sleduju ty ksichty
   skloněný
nad displejem.
'proboha nicolasi
zabíjíš se!'

[zabiju tebe jestli mi to ještě jednou řekneš]
   vidim skrz vás
   ale zároveň se cejtim jako vy.
vidim skrz sám sebe
jako skrz prázdný lahve
   od svěcený vodky.
PANE BOŽE
JSEM TAK ZKURVENĚ ŠŤASTNEJ

hraješ hry.
co tě nezabije
   to tě jenom
třistašedesátkrát bodne,
otočí
o stoosumdesát stupňů
a nakope do prdele.
přestanu se
   rozhlížet na přechodu
skočim jim
bombu na kapotu
a řeknu:
'odvezte mě domu.'
širák
[kterej Oněgin odhodil v dáli]
sem sebral
oprášil
a zahodil ho ještě dál.
tak hrajem hry
a prohrát
je až moc jednoduchý.
   [snaha vyhrát
je proto omezena
na pouhopouhých
pětapadesát procent]
   protože vyhrát chceme,
a to
co nás mělo posílit
nás
přece jenom
nakopalo do prdele.

z vody.
vodsaď pocaď
   ale všechno je jistý.
tavim si o tělo
ledový kostky.
   mý tělo chladí
proud ledový vody
           ze sprchy,
vidim svůj odraz
   na dně laguny.
přál bych si
aby ty lidi
byli jen vizí mý
fata morgány;
vylezli z vody
   a zmizeli v ohni;
chci vzhlídnout k nebi.
[chci držet svý štěstí
ve vlastní dlani]
chci vzhlídnout k nebi...

hej nicolasi.
'hej nicolasi,
   - jseš tak groteskní,
karikatura -
zkroucenej
   jako mříže
pekelný brány.
jseš
jako picassova malba,
- tvůj výzor
i tvá duše,
ty lži -
   který vyprávíš
mi ničej iluze,
že na světě
   ještě zbývá
někdo normální.
[čistokrevná láska
nebo stoprocentní nenávist]
nic jinýho
- nic mezi tím -
k tobě nikdy
NIKDO
neucejtí.
hej nicolasi
- jseš neuvěřitelně v prdeli.

balada.
na světě jsou místa
   kam se slunce
[jak je rok krátkej]
nepodívá
   - a ani o to nemá zájem.
nech její vlasy
   - i život
protíkat ti mezi prsty.
   dej si panáka
[nebo dva - tři]
vodky
a ten čas
- skrz tvý prsty
   bude protíkat jak
Mississippi.
balada o štěstí
- který jsme našli ve vlastním
strádání;
   ve vlastním
neštěstí.

modrý nebe.
bosý nohy kreslící v trávě
   náznaky.
vlasy mi tancujou ve větru
[a ten šmejd mi kouří cigára]
   z plna do prázdna
   za půl hodiny
   [mluvim o víně]
dívám se jí do očí
   vidim tam slunce
   se odrážet.
Bůh jí miluje
   a o mou duši
[Satan každou neděli hraje kostky]
takže k sobě pasujem?
[mlela něco o protikladech]
   a drželi jsme se za ruce.
na konci na tebe vždycky bude čekat čistě modrý nebe
takže pokud prší
ještě zdaleka nebude konec.

JohnyRotten.


svalíme se pod stůl,
   šáhneme jí do kalhotek
a pošeptáme:
'dneska budu jen tvůj.'
[pivo | absinth | voda & vodka]
venku je tma
   - jako v mym srdci:
na mojí džínový bundě
   se odráží měsíc.
v mojí hlavě
jamujou
Johny Rotten a Kurt Cobain
nerozumim světu
   - a můj tep
je spíš sólo na bicí
[než znak, že žiju]

slovo vedle slova.


jenom to protahuješ
   - ti to ubližuje,
před spanim ve sprše myslíš
na konec
a klid,
co ti přijde do duše.
ale
[Co ti přijde do duše?]
ode rtů pára
   ti jde do světa
- ale rozplyne se
jak tvoje naděje.
jsem si koupil pivo
cíga
jídlo
   - a šel si sednout k řece,
přemejšlet o světě
lásce
   - o ní
a jestli vůbec
ještě žije.
a usmívá se?
vzpomene si někdy
   na mě?
a zvlhne ještě
když se dozví
   - že o ní píšu básně?


na konci tunelu.

budu žít
   dokud nezhasnou světla
[i ty na konci tunelu]
budu dejchat
budu se smát
   dokud budu mít čas,
a komu říct
[že ho miluju].
natočil jsem si
   vodu do dlaní
a opláchl obličej.
umyl si slzy.
   zapálil marlboro
a nechal svý problémy
   rozplynout se
v kouři.
[vzpomínám si
jak chutnala hlaveň
než jsem
stiskl spoušť
a vystřelil si mozek]
zanechat odkaz
a potom zmizet,
ty vole,
já nežil zbytečně...


pryč.

koukám do prázdnejch pískovišť
chce se mi brečet -
ty časy jsou totiž
   už dávno pryč.
jsem hajzl jako Jack Nicholson
   v kukaččím hnízdě
blázen jako Jack Nicholson
   když byl Osvícenej.
špinavý boty s dírou na palci.
roztrhaný duše
   rozházený po ulici.
tančim Charleston
na špičce Empire State Building,
a zdá se
že už nic nemůže bejt lepší.
kolumbijskej cocain
   českej pervitin a ruská vodka?
ne díky
radši jenom vodka,
   sex
a Mozartova hudba.


pozérie.

seděl jsem na nádraží,
   poslouchal symfonii deště.
v mejch špinavejch botech
se zračil příběh
o prachu na cestě
kterou jsem prošel.
zmizet za městem
   plácbout sebou do trávy
a přemejšlet o světě
[je to jediný co jsem kdy chtěl]
rozbil jsem
lahev o zeď,
střepy zasypaly podlahu
   [a já se po nich bosej prošel]
myslet na něco jinýho
   než na bolest
je v naší zemi čistá utopie.
utopila se ve vaně
podřízla si žíly
   prášky na spaní
      zapila vínem.
stejská se mi po ní
tak o ní píšu
   a doufám že si to tam
nahoře přečte.


tulák.

podrážky prodřený
   děravý triko.
třiadvacet babek v kapse
na korbě pickupu
sleduju svět ubíhající kolem;
zasněžený
   vrcholky hor
béžový zrnka písku v poušti,
ruch měst
   pouliční umělce
   vydrnkávající znělku mý cesty,
prokácený lesy,
   mexikány na siestě,
farmáře na polích,
slečny
   mířící na ples.
dno mojí lahve se blíží
kouřím jednu
   z posledních cigaret.
snědl jsem poslední sendvič.
vidím ten svět [ubýhat kolem mě] a mizet umza obzorem.
napsat dopis
   nasosat atmosféru světa
poslouchat to drnkání strun,
lidí kterým hodím poslední čtvrťák,
   ve Friscu se opít u hrobu Charlese,
   v Chicagu si zahrát basket,
   v Oaklandu zařvat
[WE ARE COMMITED TO EXCELENCE]
To chci
Chci žít a umřít, na cestě.


utopie.

máš docela nízký cíle;
   vydělat si na smrt
   šetřit
   a v tichosti čekat až jednou příjde.
na lásku zapomeň
   ta chcípla.
a ve tvejch očích dodnes vidim záblesk naděje.
můžeš ty jiskry slyšet tančit.
můžeš vojáky vidět padat
   s krvavou skvrnou na košili
      obličejem napřed do hlíny.
jednou uvidíš ty vlajky hořet,
jednou uslyšíš tu revoltu
   uvidíš lidi
      vyhazovat autority z oken.
defenestrace,
jednou to přijde.
   jednou chcípnem za pravdu
jednou se nám podaří
dostat se do obrazu utopie.


hotel.


hotelovej pokoj
ve čtyři třicet ráno,
   alkohol
pokaždý s jinou
točim to
   jako Warhol
   [akty a sektem politý
tělo]
srdce čistý
jako by o ní psal
Shakespeare.
   ze snů se budim
šťastnej
vedle ní.
slunce se chystá
na úsvit,
   pokrejvá září
   matný hvězdy.
další víkend
   zase tam.
hotelovej pokoj
poloplná flaška
   tančí tanec deště
a do deseti minut
kapky
   buší na okno...
[...čtyři třicet ráno...]


poezie betonu a kapek krve.

spánek
   se mě už pár dní štítí.
verše vyřknutý
   zpod
      ledový sprchy.
[utřel jsem jí slzy
   a slíbil, že všechno bude dobrý]
úsměvy na všechny strany
   úšklebky
      uvnitř mý hlavy,
ty grimasy mi navštěvujou sny
[a bojim se,
   že nebude líp]
utřu si slzy
    krev a pot z čela.
[už na to nemám]
dal sem všechno
   aby byla šťastná.
[ale sám svý štěstí furt hledám]


láska ke mně tě zničí.

láska ke mně tě zničí.
   tvý srdce praskne
   [bude stejný jak mý].
jsme stejný
   ty a já
mladý
zklamaný
ale poměrně klidný.
pár veršů před spanim
mi zařídí sny
   ze kterejch se budim s křikem.
mám kolem krku oprátku
a hecuju tě
   ať kopneš do židle.
na dně flašky
   vidim zbytek
   mejch nervů
      svázanejch do uzle.
na dně flašky
   vidim kapky
časem zjistíš,
   že láska ke mně
      tě zničí.


fanatismus.

tvý tělo je moje modla;
    když tě ve tmě svlíkám
       a šeptám ti ty slova
ze kterejch šílíš.
máš pocit že ti mizim
   tak promiň,
ale na tebe nezapomenu
   slibuju že nikdy.
držíš mě nad vodou,
   když už to vypadá
že bych se měl topit.
a občas mě necháváš po tobě toužit
a šeptat ti ty slova
   ze kterejch šílíš...


v klidu.

jsem v klidu,
   nohy na stole
   na střeše světa
      [kouřim a piju].
a jednou
   obejmu svou holku
   pošeptám,
      že jí miluju,
zapadnem do postele
   kde ze sebe
      [na pár minut]
       udělá děvku.
uvařim jí večeři
   pustim si hudbu,
      a myslim na to
jak je všechno strašně v klidu.
základ je
   neřešit sračky
a klidně občas bejt na pár dnů v lihu.
nemyslet na to
   co by tě mohlo zničit
      a slibuju,
že budeš v klidu.
ta kuř, pij a miluj,
   otevři svý srdce
      a svou hlavu
      holce která má
na to,
   to unýst
a buď v klidu.


čistý šílenství.

ta bytost uvnitř mě
   bije do mříží
   [touží se dostat ven]
celej život jen pomaličku umíráme.
smířený
   [s vlastním
   existenčním úskalím]
žijem život
   v šílenství.
s urputně zaťatou pěstí
   zapuzujem myšlenky.
ta bytost uvnitř mě
   bije do mříží
   [touží se dostat pryč...]


kafe a cigára.

kafe a cigára
   lži a pak pravda.
   [mám vedle postele její tanga
a vedle mě
   nahá usíná].
noční město se ke spánku ukládá s náma
   v takovejch chvílích
se ti zastaví čas
   [protože sis to přál]
jsem jenom básník
   [ale cejtim se
   jako rocková hvězda]
chlast, sex a hudba.
byla čistá jak sen
   jako voda v horský řece.
kafe a cigára
   lži a pak pravda.
   [mám v posteli jí
a vedle postele se válí prázdná flaška]


úsměvy.

opírám se o její duši,
   do uší mi brní basy a
             [její slova splývaj v jednu větu].
nevnímám nic
jen se usmívám a vim,
   že takovýhle chvíle mají smysl.
vidím jí přicházet,
jak jí vítr zvedá šaty
   jindy jí zas vítr zacuchává vlasy
někdy se na mě
   kouká zpod kapuce
a v teplácích,
         [stejně je nádherná jak vždycky]
jsem schopnej
   ublížit čemukoliv co ublíží jí.
jsem schopnej
   zničit cokoliv se mi jí pokusí vzít.
volnym veršem píšu o ní.
   už se
ani nevyznám ve vlastní
závislosti.
   usmívá se na mě
a já už chápu smysl bytí:
   milovat
a cítit se milovaný.

za clonou.

  co chci od života?
[nevim sám]
řvát sám na sebe do zrcadla
   že už musim vstát.
v dešti stát
   a nechat splývat kapky deště s mejma slzama...
. . .
[to nechci dál]
chci mít pochodeň
   kterou můžu nýst.
nežít v nesnesitelný bolesti,
   ale vědět
že tu nejsem sám
i když si to myslim.
žít ve vlastnim vzdušnym zámku
   a na hodinkách
      kontrolovat
kolik mi zbejvá času...
. . .

zpověď.

v mojí hlavě slyšim hudbu;
   značí to štěstí
   stesk
      [a nebo snad, že brzo umřu?]
píšu poezii o tobě
   a o tvym úsměvu,
protože
   to je přesně to o čem bych měl psát.
vnímám nádhery světa
   a jeho odpornou
pitvořící se masku.
padnu ksichtem napřed
   do sněhu
a v klidu usnu...
zdálo se mi o tobě
   a o tom cos mi řekla.
   rozplynula ses jak dým po výstřelu
a nechalas mě samotnýho
   ve světě ve kterym nemám
smysl
a nikdo v něm o
   moje angažmá
nejeví zájem...
nikdy nebudeš sama
     dokud s tebou budou moje slova.

po setmění.

v posteli
   sis našel smysl existence.
byl si připravenej
   pro sex s ní
položit hlavu na špalek a kývnout na kata ať sekne.
zamiloval ses
   do každýho pohybu jejího těla
zatimco seděla na tobě
   [a v tichym nočnim světle vzdychala tvý jméno]
a když jsi jí chytil za vlasy
a přikázal ať zklapne,
   jsi věděl
že se vyplatí žít jen pro ten moment.
snídaní do postele
   [sis koupil další číslo hned po ránu]
a byl jsi šťastnej.
a cejtil ses tak skvěle
   že si čekal až se zase setmí
abys jí mohl znova ošukat
a dojud neusnete
jí šeptat že jí miluješ....

hudba velkoměsta.

poslouchám
   hudbu velkoměsta.
zvuky linoucí se skrz
            [otevřenou ventilačku]
do mojí tichem zalitý cimry.
chybí mi lahev vína
   láska
   prachy
   kamarádi,
a něco
v čem bych viděl smysl pro to umřít.
   [dnes bude jasno s občasnými přeháňkami]
přeháněli -
   - přeháňky jsou všude
a jasno mám jen v tom
   že jasno nemám
nikdy.
světla zhasly
   ztlumili reflektory
do mejch očí vlili slzy
a pak
   se mi smáli.
zapoměl jsem
jaký to je
někomu věřit.

galaktická.

jsem dokonalej
   uklidňovač plakajících duší,
      zmizík hříchů
a upíječ čehokoliv
čim
mi naplníš sklenici.
mistr kouzel
   cestovatel kteroukoliv galaxií
na kterou mi ukážeš,
abych tě skrz ní proved.
   na úrovni poeta
a bastard,
   kterej ti vezme štěstí,
aby ti ho zase
i s úrokama vrátil.
cholerickej lovec klidu,
   chvilkovej flegmatik
      nezastavitelnej melancholik
se sangvinickou duší.
   pověstnej milovník
ženský krásy
   [jejich nohou a zadků a otázek, kde jsem byl tak pozdě v noci]
spisovatel
   surovejch básní
    buď středem mýho vesmíru
a jednou
po tobě pojmenuju galaxii
   [lásko...]

poetickej prasák.

  celá boží nadrženost
nacpaná
do maličký slečny.
   jí svlečeš
ošukáš
a na pár momentů seš v nebi.
když ti vaří kafe
   a ty se usmíváš
máš pocit,
   že se ti celej svět klaní.
na dlouhejch nohách měla natažený podvazky
   a řikala,
že jí moje tvorba
dodává energii.
   že každá moje báseň
je důvod proč mě miluje
   a že je šťastná,
protože
   ví, že to píšu o ní.
a já to píšu o ní
   ale hlavně pro ní.
vim
že až jí budu mý verše šeptat v posteli
tak zmizí
její zábrany.
odhodí zbytky svojí noblesy
   a oblíkne si masku
nespoutaný kurvy.


slyšíš ty hlasy ve zdech.

slyším ty hlasy ve zdech
   [ve svý hlavě]
      [klepu se]
bojím se ozvěn
který neexistujou
   [protože sem si je vymyslel]
vymytej mozek
   [čim?]
láskou?
strachem?
   [gintonicem s ledem.]
svlíkám svý myšlenky
   [ve svý hlavě]
   jak matka tří dětí
      [u striptérský tyče].
'hej, barmane.
   [ještě jeden ten
gin a tonic s ledem.]'
prej to hned bude
[já se zase cejtim, že hnedka budu na podlaze]
tohle píšu
   na podtácek.
slyšim ty hlasy ve zdech
   [nebo se ozývaj ve mně a mlátěj do těch zdí a chtěj je zbořit?]
...nevim...


nohy až do nebe.

měla nohy
   jako schody k nebi.
prošel bych se po nich
a zabušil
   klepadlem
nebeský brány.
ony jsou rády
   za komplimenty.
nosíme kytky,
flašky
   [a pijeme je spolu]
vařim večeři
a slyšim
tóny lásky
vidim důkazy lásky.
cejtim její
rty
na svých
našel jsem cíl
svýho hledání.


abstraktivní sráč.

   zmlklej svět
cejtim smrt v každym dalšim nádechu
směr stres
   vypnutý GPS
      skrz smyslnosti.
[měl jsem pocit že se nevidim]
   spíš bych se radši neviděl
bez mantinelů
hlavou napřed do zdi.
   vidim na jedný straně světlo
[ale stejně mířim na druhou stranu do tmy]
vsadit si dvacku
   odejít domů se stovkou.
vypít si pivo
   [pokud ještě zbylo]
a zmizet v lepších časech s hlavou v oblacích
budu připravenej
                         spadnout na dno.


klidnej život.

   z Chicaga do Frisca
pod obraz
                     [Pabla Picassa]
před zdí Johna Lenona
pronášim modlitby.
   z Californie do Ohia
s tváří krvavou
natrženým rtem
jednou kapsou prázdnou a druhou roztrhlou.
 
   z Texasu na Aljašku
kopat zlato
cítit lásku
   chtít vždycky víc než málo.
před sochou svatýho Václava
pronášim modlitby.
 

padawan.

jedeme mlhou
   ve fordu
a nechávám kola točit se po betonu.
skrz mlhu
   k jasnějším řešením
   zárnějších zítřků.
cejtim touhu
a splynu se stěnou plnou obrazů.
učili mě žít a nechat žít
   [nikdy jsem nebyl dobrej padawan]
žít a nechat shnít.
nikdy prosebně
   nepadat na kolena
a okolo mě světelná clona
chci jenom
dokouřit ten vajgl a jít spát...
a zejtra
[možná]
najdu smysl života.


smutnej karikaturista maluje nejvtipnější obrazy.

tlačim před sebou vozík
   [mýho světa]
a popílek mi spadl do kapsy.
ztrácim svý vlky v mlze,
   ale žiju svůj život
tak abych se
sám neztratil.
   žij ten svůj život
tak aby si byl šťastnej.
usmívej se
   [i když budeš muset zakrejvat bolest]
usmívej se
i když ty schody do nebe
   nikdy nebudou krátké.


stopy.

jednou budu slavnej.
   jednou nebudu řešit
kolik
   za co utratim.
  jednou mi bude líp.
jednou moje auto bude hrát jazz
z otevřenejch okýnek.
jednou se zastřelim
[ale až zanechám za sebou stopy v prachu z mejch soků]
   jednou si koupim růži
na svou vlastní hrobku
   VYHLAŠTE MĚ ZA BÁSNÍKA ROKU
   JINAK VYSTŘÍLIM STADIONY PLNÝ
                             LIDÍ
jsem klidnej,
   vyvalenej na pláži
u moře svýho flegma.
   jsem silnej
   došlo mi
že brečet neni třeba.
jsem v rauši
   extáze
z euforie
   dvě stovky na chvilku klidu
[ale trávu nehulim]
   jsem klidnej když si koupim pizzu
a zapnu film.


mustang.

chci mustanga v garáži.
    naložit jí a jentak jí svízt.
nechat jí svádět
svůdný pohledy na můj smutnej nadhled.
   čtyři ráno
divnej hotel.
tekoucí sprcha a hvězdy svítěj.
chci mustanga v garáži
   kartony cigaret a tichej svět.
mít kam utýct a kam se vracet.
chci vlastní les
   chci držet oheň a žít svý sny.
chci pravou lásku plnou pravdy
chci žít
   [chci mustanga v garáži]


vidim je vyhasínat.

jsi ztracená ve vlastním moři,
zkroucená
jako nejsprostší lži,
nádherná
   utopie
že mý osamění přebolí.
miluju každou tvou chybu víc než nenávidím svoje vlastní.
vidim tvůj úsměv
   na konci tunelu.
vidim tvý oči ve svejch nočních můrách
   [vidim je vyhasínat]
ta doba, ke který si pojim vzpomínky s tebou
smrděla štěstim
   a trochou skořice.


čas o'prostor.

jmenoval se Čas O'Prostor.
   kouřil jednu za druhou
          a třetí za čtvrtou.
otevíral lahve levný whiskey
             jednu za druhou.
'Žádnej stres ty vole, prachy jednou nebudou, ale my tu bez nich budem válčit.'
   básnil mi opilej
      ale furt skvělej,
   líbal Káťu na krk a pak šel
zavolat Kláře - že jí miluje.
'Dej si ještě pivo mladej, tohle
   je
básnická epopej o zkrachovalci, kterej
   se ze mě teprv stane.'
vsázel na kickbox,
                fotbal
                a baseball
a věřil že co se má stát
se nestane,
když tomu aspoň trochu nepomůžem.
jeho popelníky
vyprávěly příběh;
rudý obtisky od rtěnky každý holky
   která mu kdy prošla bytem.
'zbitej hipster nový generace'
citoval co napsal Kerouac,
                            Buroughs
                            Herman Hesse
                   nebo Hemingway,
v Shakespeara a Voneguta nevěřil
ale slova
Salingera, Brookse a Kundery
pro něj byly posvátný.


vim kde spíš.

vim
   kde spíš
kde ležíš
kde tvý krásný vlasy vytvářej vlastní svět
kde tvý tělo symfonicky
sehrává s nádherou noci.
   kde ti hází pouliční lampy
skrz okno
[jako reflektory]
světelný paprsky na tvý úchvatný tělo.
   když ráno vaříš espresso
dvě lžičky do dvou hrníčků
   dvě kostky cukru do každýho šálku
magickej moment
[hallelujah amen]
jseš múza
   pro každou mou básničku.
lžička v mym hrníčku.
záchranej kruh
   kdybych náhodou spadl ze zaoceánskýho parníku.
   vlas na mym kabátu.
   hlas v mojí hlavě,
kterej mi našeptává slovo za slovem
  jak
a pro koho mám dýchat.
dmu se pýchou
když vidim jak se neseš
   s hrdostí.


báseň o klidu napsaná klidným spermatem.

jednou
to všechno zmizí.
jednou
si hodim nohy nahoru.
jednou
budem všichni klidný.
jednou
si to s sebou vezmem do hrobu.
máš šanci,
mladej
tak ji nepromarni.
sám jsem
mladej
ale
už jsem
taky litoval.
že jsem neřek
ty dvě
slova
který jsem říct měl;
'Jseš nádherná.'
a pak jen
dodat:
'Miloval bych
kdybych tě
mohl milovat.'

sprcha.


krápníky ti visej z obočí,
už se dávno neztrácim,
jenom sedim, kouřim a přemejšlim
jak se lusknutím prstu
vytratit.
zasraný pozéři se smutnou tváří
ráno masky na ksicht
a večer může vydechnout.
venku je tma
splývám
nashledanou.

sedím ve vaně na zemi a poslouchám horkou vodu.
život
ti občas pustí ledovou.
tancuješ,
drogový dýchánky na matnejch zrcadlech
ti vymyly mozek. tělo kostnatý
lokty jako nože
žebra jako valcha
ve tvářích díry a na zubech nános prachu.
tancuješ
přestaň tancovat
a zeptej se mě jak se mám.
utři ten zářivě bílej make up, kterej máš pod nosem.
naběhni tam
tancuj
a mlať ty mrdky v moshpitu,
ať se aspoň na chvíli zdáže je celej svět v pořádku.


fialovomodrost.


měla kůži ledovou jak kostku zmrzlý vody.
žij život
základní princip.
osvěženej vzduch,
dejchám nikotin a mentol.
a nechávám dým se vytrácet v prázdnu.
líbám její černý vlasy
hladim její zadek
   a ty dokonalý nohy.
boom boom boom
beton trhaj kanonády výbušnin z mý hlavy
a zuby
ze tmy
mi ničej iluzi,
nepouštim se její ruky
nespouštím  jí z očí,
žijeme život
a nacházíme základní princip.


XO.


ciť mě,
mý ruce na tvym stehně
mý rty ve tvejch vlasech
mý verše
který ti šeptám do ucha.
usmíváš se
proč se usmíváš?
'protože mi je s tebou skvěle.'
pluju do nebe.
popluješ se mnou?
chyť mě za ruku a 
'tak teda pojďme odplout.'
bílý na černym
ponořim hlavu do slaný vody
a je mi skvěle.
kouknu se na tebe
a cejtím se šťastně,
ciť mě
cejtim se skvěle.

symfonie tichý noci.


symfonie tichý noci.
lampy blikaj a pod proudem ledový vody
se choulim v rohu.
balička šustí jak v ní sbalila cigaretu.
polibek na čelo
a pohlazení po noze.
odcházim,
ale vrátim se.
slyšíš kapat kapky krve na podlahu z betonu
a lampy blikaj
v symfonii tichý noci.
propadáš
skrz všechny vesmíry
a nohy ti tančej
do rytmu
symfonie tichý noci.
kat si brousí sekeru
brouskem z čistejch diamantů,
odcházim
ale vrátim se.


brrrrrrrbosti.


BRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
je ti zima.
BRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
brečíš ledový kostky,
krčíš se v rohu místnosti a doufáš
.....................................................
že jednou bude fajn.
NE&NE&NE&NE&NE&NE&NE
phillip morris&marlboro man
tě nezachráněj.
KLÁRA&GABRIELA&JANA&MONIKA&EVA
to je v prdeli brácho, jsou nenávratně v continuu.
'a kudy jsi to zkoušel utýct?'
všemi směry, ale neměl jsem klíč od pekelný brány.
bangBANGbangBANGbangBANGbangBANGbangBANGbang
cedníkový hlavy.
lásku nenávidí
jen čůráci a vagíny.


ona, butler a old porter.


nechávám ujet jeden autobus,
a pak i druhej,
a přemejšlim jak se mám skvěle.
čeká na mě doma
ona & old porter
ona & nikk buttler.
příští zastávka: lihovar
jak příznačné.
lodě se plavěj po řece
a právníci a zloději a ochlastové a kočky
se vracej domů z práce.
jsem unavenej.
dopisuju poslední řádky, co píšu na tomhle světě.
protože s ní je celej můj svět úplně jinej.
našel jsem múzu v lásce,
nenávist mě baví,
ale sáhodlouhý nenávistný slohy
už mě omrzely
buttler, ona & old porter || harmonie.¨


srací poezie.

oproti jinejm
   jsi byl tak maličkej.

naučil ses nenávidět sám sebe i svět

a sepisovat to 
   do básniček.

potil ses
v malý
místnosti
sám a ve tmě.

otevři další pivo
   vsaď si dalších dvacet.

ať se zase na pár chvilek cejtíš
velkej.


báseň o klidu napsaná klidným spermatem.


jednou
to všechno zmizí.
jednou
si hodim nohy nahoru.
jednou
budem všichni klidný.
jednou
si to s sebou vezmem do hrobu.

máš šanci,
mladej,
tak ji nepromarni.
sám jsem
mladej
ale už jsem
taky litoval.
že jsem neřek
ty dvě
 slova
který jsem říct měl:
'Jseš nádherná.'
a pak jen
dodat: 
'Miloval bych
kdybych tě
mohl milovat.'



Čas O'Prostor


jmenoval se Čas O'Prostor.
   kouřil jednu za druhou
      a třetí za čtvrtou.
otevíral lahve levný whiskey
      jednu za druhou.
'Žádnej stres ty vole, prachy jednou
nebudou, ale my tu bez nich budem válčit.'
   básnil mi opilej
      ale furt skvělej, 
líbal Káťu na krk a pak šel
zavolat Kláře - že jí miluje.
'Dej si ještě pivo mladej, tohle
   je 
básnická epopej o zkrachovalci,
kterej
   se z tebe teprv stane.
tak nebuď smutnej,
nahoď úsměv
   zabij pochybnosti uvnitř sebe. 
Pohlaď jí po jejích krásnejch nohách
dej jí pusu
   a zapomeň na smutek,
ty vole.'


parafráze.


jsi ztracená ve vlastním moři,
zkroucená
jako nejsprostší lži.
nádherná
   utopie
že mý osamění přebolí.

miluju každou tvou chybu víc než
nenávidím svoje vlastní.

vidim tvůj úsměv
   na konci tunelu.
vidim tvý oči ve svejch nočních můrách
   [vidim je vyhasínat]
ta doba, ke který si pojim vzpomínky s tebou
smrděla štěstim
   a trochou skořice.

vím, kde spíš.

vim
   kde spíš
kde ležíš
kde tvý krásný vlasy vytvářej vlastní svět
kde tvý tělo symfonicky
sehrává s nádherou noci.
   kde ti hází pouliční lampy
skrz okno
 [jako reflektory]
světelný paprsky na tvý úchvatný tělo.

   když ráno vaříš espresso
dvě lžičky do dvou hrníčků
   dvě kostky cukru do každýho šálku
magickej moment
   [hallelujah amen]

jseš múza
   pro každou mou básničku.
lžička v mym hrníčku.
záchranej kruh
   kdybych náhodou spadl ze zaocánskýho parníku.
   vlas na mym kabátu.
   hlas v mojí hlavě,
kterej mi našeptává slovo za slovem
   jak 
a pro koho mám dýchat.
dmu se pýchou
když vidim jak se neseš
   s hrdostí.

klišé.

dekadence
 a oheň vzteku mě sžírá zevnitř 
[ztlumuju hlas ale důraz nabírá obrátky]
 představuju si 
[mrkám do kamery] 
jak ho jednou rukou čapnu za vlasy a druhou mu nožem otevřu krční tepny
 jak mu přitlačim ksicht na sporák
 a pořádně mu zatopim
 jak lež měla krátký nohy ale já jí obě ukudlal
 [ namontoval jsem jí kolečka a odjel k lepším zítřkům ] 

ahoj mami ahoj tati
 jsem vrah, psychopat, misantrop
 a 
trochu odevšeho co hází temný stíny
 a basta fidli
 zavřete huby,
 mířim do chládku 
[DALŠÍ ZASTÁVKA KRIMINÁL]
 jsem si na stoprocent jistojistě jistej,
 že tam nepatřim
 nasral jsem nepatřičný osoby
 prej si mám
 vysrat voko tak voko za voko a zlatý zuby pryč z huby

 budu tě mučit mym tvrdym,
 tlustym hlasem
 kterej tě donutí se zamyslet
 jestli přece jenom někde neroste nějakej hezčí strom
 a jestli to lano bude dost pevný
 aby uneslo tvý ego
 a mejch stodvacet kilo na dva metráky
 jsem darebák 
zlosyn 
zločinec
 a bůh ví co se mnou satan zamejšlel 
[když mě prohrál v kartách] 
a proč jsem tak úžasnej?
 nevim možná že bych měl 
už žasnout 
už zhasnout
 a bejt úžhasnej 
nebo nevim proč se Země točí


french kiss.

jedna v noci podzimní soboty.
kde jsi?
jsi tam a nebo
někde tady?
žiješ
nebo už se bůh
rozhodl vzít si tě k sobě?
pro všechno všechno
jakkoliv cokoliv
kdekoliv a hlavně kdykoliv.
zápolíš
   s větrem a ten tě tlačí světem
protože bys to sám neušel.

endorfin.

seděla nahá na okenním parapetu
a škrtajíc sirku
za sirkou
je vyhazovala z okna.
sledoval jsem v televizi
zápas
ve fotbale
a quaterback neproměnil pass.

Billy Travis byl knockoutován v den
kdy mi zemřel soused,
a Chrlič vedle
mého okna sledoval ty prsa té
který škrtala a vyhazovala
ty
sirky
jednu za druhou
ven
na ulici..

měl vrásky na duši
i na čele,
bylo na něm vidět nespočet promyšlených
situací
prohraných bitev
a jeho oči zrcadlily průběh evoluce.

.bez_názvu

tma
a ticho.
pekelná accapela z nebe,
zapisuju jí
do sukně
úryvky sám ze sebe.
protíká mi to skrz prsty u nohou
a já to zvracim,
vrací se mi vzpomínky
jak kdyby mě chtěly bodnout,
napíchnout na rožeň
a za svitu úplňku mě sníst.

básně z výstřižků z novin.

je to věc 
větší
než vesmír,
v míru
střílí bomby
do vesnic,
kde děti
běží
vstříc
objetí ze samopalů.
napsal jsem
a usnul,
v buse budu stejně sedět
s bezdomovcem 
zpod mostu,
a budu si přát,
abych byl
jedno z těch dětí
které běží
vstříc
objetí ze samopalů.

poslední písnička pana Piutera.

a proč?
ten pitomec pěl písně o píčovinách?
přitom pravdou plýtval
a pak už
stejně nezazpívá.
poslední písnička pana Piutera,
byla vynucená
byla trapná a tichá
ale donutila celé náměstí přiložit dlaň na srdce
a zamyslet se,
zda je skutečně nutné
pana piutera popravovat...

x-x-x


hvězdný války na nohách,
bankomat
mi odmítá
vydat
co mi vzal.
řetězem ho připoutám
za ocas
mýho autíčka,
zaberu
a on křičí
ať ho nechám.
jsem samopal v partyzánským hnízdě.
čepice
na nacistický hlavě
ne oswald
já zastřelil kennedyho,
jsem babushka,
stínovej příznak.
píča
je definice krásy
a definicí krásy,
zůstáváš ty.


punketry.


a mý psychický stavy
jsou čistě
moje věc,
tak nech mě bejt,
nenávidim tě.
jsem ožralej,
ty debile,
a seru na tvůj pocit
že se mnou něco je.
mrdám psychologům dcery
seru
u toho píšu tyhle věci
bejby
dej mi ruku
a nech mě
ti podřezat žíly.


kapitulace na život.


zastrčím si za ucho zapálenou cigaretu.
uteču z davu
a zasmečuju tyhle řádky přímo
tobě na hlavu.
tmu proráží autobus.
ležím na silnici napříč a čekám
až se dostanu do pekla.
do stanu na mistrovství světa ve stanování nakouknu,
nakopnu jim kotlík
a hodim sirku na celtu s
benzínovou polevou.
tomu říkám zápal pro věc.
nazí běžci voblečený do
plamenů mordoru.

cejtim ve vzduchu mor,
kór potom co jsem viděl černou bouli na krku
tý ženský v metru.
jsem verbální exhibicionista
ale péro neukážu,
promiň.


random shit.


jsem opilej,
a nemám na výběr.
jednou stejně chcíneme
a nevíme
jestli v noci
nebo za tejden.
jsem připraven,
podívat se bohu do ksichtu
a nachcat
mu do kafe.
kontroverze,
kreténe,
vo tom to je.
nasrat a šokovat
co nejvíc zmrdů,
aby zavřeli hubu
a řekli si:
'páni, ten je ale vodvážnej!'
je mi šestnáct,
doprdele,
a už bych mohl napsat knihu
o tom
co mě sere.
sousedka,
spolužáci,
prodavačka,
prodavači,
dealer,
ten cikán v kupé,
ten kretén z tramvaje,
ten systém kterej nás nutí
dělat, co nechceme.
buzíci,
kurvy na dálnici,
přejetý zvířata
a jejich páníčci.
ty,
jo,
ty mě sereš ze všech nejvíc,
a nejradši bych namířil
zmáčknul
a rozprskul tvůj mozek po zdi.


dennodenní komedie.


ranní cígo na balkóně,
půl šestý,
sobota.
sfetovaný mladíčci
táhnou svý trasy domů,
zorničky přes celý voči:
'ALE MAMI TO JE FAKT OD CHLÓRU.'
směju se andělskejm chórům
trumpetičkám
Cupidům a Amorkům
Santům a Ježíškům
vedoucím
tu nekonečnou válku
kvůli jménu.
zrcadlo mi řiká
že v mym koxu taky bylo
hodně chlóru.
a balkón se točí
a já s nim,
sousedka se v okně svlíká
a tančí,
a já začínám masturbovat.
'tak pane, půjdete s námi.'
půl hodiny později:
'za obnažování na veřejnosti
a sexuální obtežování.'


durman.


míchám whiskey s vodkou,
ticho
provází temno,
jsem mimo
a psycho
je se mnou
kamkoliv se hnu.
hřbitov,
výkřiky a
potom ticho.
chci chcípnout,
uříznu
si péro
a nachčiju do lahve
krvavej potok,
jsem kokot.
utíkám tmou
tvou
rukou si utírám
z čela pot.
mám v prdeli hovno
zorničky přes celý oko.
vidim realitu jako filozof
jsem nachcanej misantrop
dej mi pokoj,
když chlastám.
ruce mi mrznou
umírám
na přemrštěný množství
nikotinu kterej koluje mojí žilou,
sbohem tepno,
rozdělim tě na dvě půlky.
prostoupí mě teplo,
zahřeju se vodkou,
můj život
je jeden velkej porod,
ráno
nevim co sem dělal
celou noc, nesere mě to.
otevírám pivo,
a vyprošťju svý tělo
z války
který vede samo se seou.
dámy a pánové,
furt chci chcípnout.


samopal


krvácí mi mozek
zaplatim
si pohřeb
a ještě
si dobrovolně
lehnu
do rakve.
všechno
je OUKEJ
jenom já
nejsem
OUKEJ.
motám
se světem
v šestnácti
hluboko
pod obrazem,
na sračky
opilej.
zvracim
před Edenem.
střízlivej svět
je
vodpornej
a já
nesouhlasim,
že
by měl
bejt
spasenej.


tolik špatnejch nápadů.


chlast
 a drogy.
vzpomínky
sbírám
jako střepy
ze svý hlavy.
demonstrační průvody,
žaludek na vodě,
jsem
tam kde
by mě
máma
nechtěla vidět.
víkendový tažení
mám
amnésii
z chlastání.
prej jsem
recitoval
špatný básničky
nadával
na bohy
blil
do hajzlu
ležel
u koupelny na zemi
usnul
a horkotěžko
se probudil.
ráno mi stálo péro
nebyl to můj byt
a ta ženská
na posteli
mi spala v košili.


fotbalový fanatik, který byl natolik znavený životem, že mu ve schránce ležely několik dní staré noviny.


cinknula schránka,
sklenka se roztříštila o zeď a
po tvářích mu kanuly
červeno-žluto-modré slzy.
splývaly s výzdobou pokoje a
tetováním na jeho předloktí.
fotbalový fanatik,
kněz a velitel tribuny.
dva domovy,
stadión a ten druhej,
kterej ho nebavil.
štěstí v životě rejžoval z krve
těch, kteří zpívali
hymnu klubu
ve který nevěřil.
fotbal ho nebavil,
miloval tu kulturu.
zápal pro jeden jedinej klub,
 droga
adrenalin přímo do žíly.
ale bohužel,
stejně jako fotbal ho ani život nebavil.
byl jím tak znavený,
že mu ve schránce,
 která na začátku cinkla
hnily několik dní starý noviny.


viděl jsem zemřít tisíce motýlů ve smrtelný agónii.


v dublinu
ve friscu
v paříži
a praze
jsem podle všech psychologů světa
absolutně zdravej.
neměl jsem jim říkat o těch
problémech se stevem,
to je hlas v mojí hlavě
kterej mě nutí zabíjet ty sráče,
rvát
jim křídla od tělíček
řvát
na ně že shořej v pekle.


asociální smýšlení misantropa.


metro,
čtyři patnáct ráno
v jedný ruce víno
za uchem cígo
čeká
až mu vdechnu život.
temno,
pořád čtyři patnáct ráno
už jsem měl
hodinu bejt mimo.
zatim
jsem ale mimo,
sám sebe,
modlim se pro alkohol,
aby nikdy neodešel
pryč
z naší galaxie.
smaovolnej pohyb
všech věcí
okolo mě.
jsem rebel
a ement
a společnost mě soudí
za každej pohyb
jinym směrem
než jdou oni.
od mládí básník
a
beatník,
dilema Kill Bill,
šílenství
je jednoduchý najít
uvnitř každý hlavy.
kam jsi se ztratil?
filozofický
chvilky
u náplavky
jsou krásný.


mladej básník a ničení iluzí.


vim,
že prakticky nejsem schopnej
chodit,
ztvárnění drogy,
múzy lítaj dovnitř a ven oknama
mý hlavy,
bejt v rauči,
o to tu jde bejby,
čistě o bytí v rauši.
dobývat nebeský chrámy,
stavět a pálit mosty
 k minulosti.
stejně nám to jednou ale
proděraví stěny v srdci.
jsme šmejdi,
zrádci
manipulátoři
a mrdky
tracená na vlastní
cestě ke smyslnosti žití.
bejt v rauši,
střízlivej svět je vodpornej
jako zuby stoletý kuřačky.

ten pocit | se točit | okolo vlastní
osy | zmatení a nesví | hledat
cesty | kudy by se dalo utýct.

jsme mladí,
píšeme řádky a písmena a tečky
za příběhy
který ale ještě nemaj končit.

vlakový nádraží
a socky
který proej o drobný na víno
a cigarety.
jsem mladej básník
kopu s vlastní mentalitou hakys,
a sáčky plný trávy
se válej po zemi jak zrnka
prachu po polici ze který
jsem vylít.
řvali na mě že jsem viník a
stovky rukou se mě snažily
stáhnout do hlubin.

zase jinej motiv,
brzdy vlaku pískaj a já cejtim
příležitost
se zabít.
tak mladej a v takovejch
depresích.
jedno cígo lepší než miliardy
psychiatrů.

přepůlený srdíčko.

ty oči
mě ulovily.
jsem
chycenej
v síti
lží
a intrik
ale
je to lepší
než
tě ztratit.
daleko
v dálce
snad
se chápem
jseš
moje
spřízněná duše.
láska
vždycky
bude
zatimco
my se
budem
dále
jenom snášet.
'miluju tě'
je slabej
pojem
pro popsání
toho
co cejtim
k tobě.
jsem ten
kdo
ti chce
dát
všechno štěstí
na světě
a
ještě
mnohem
lepší věc
než je
jenom tohle.
moje láska
je neskutečná
a když
už jí
někdy dostaneš
nikdy
nevyprchá.
ty oči
jsem
si zamiloval
jednou
a navždycky.
srdce
básníků
jsou křehký.
tys ho měla
vzalas ho
a rozdrtila
na prach,
ale
pořád
v kabelce
máš
jeho obraz.
E xkluzivně
K rásná
G enocida,
šifra.
najdi
v tom
známku tebe
a narazíš
na zobrazení
sama sebe.
světem
se motá
čtyři a půl miliardy
ženskejch,
a já sám sebe
nechápu
proč
jsem sám sebe,
našel zrovna
v tobě.
tohle
píšu tam
kde
začíná a končí
nespočet
lásek.
moje slzy
tu olizujou
zeměkouli
zatimco
vzpomínám
jak jsem tady
našel
tu druhou půlku
mý naděje.
byl
jsem tu pro tebe
když
jsem
tě viděl
smát se
brečet
zvracet
hroutit se
kácet
a hodlám tu bejt
tak dlouho
dokud to
jenom půjde.
jseš
jizvy na mý ruce
slzy z mojí tváře
moje hrdlo
naplněný alkoholem.
u tebe
mi nikdy
nešlo o sex,
stačilo mít
tvojí ruku v ruce
tvoje rty
na mejch rtech
a byl jsem
ve snech.
řekl jsem
že
miluju svůj život
jenom
protože
jsem tě měl
vedle sebe.
jsem
závislej
na tvym úsměvu
a chci bejt ten
kvůli komu
se ten
úsměv děje.
tvůj
zdroj štěstí,
tvoje
utopie.
slibuju
že
se mnou
nezažiješ
na tomhle světě
důvod
přestat
s dechem.
jseš
druhá půlka
mýho srdce,
a
navždycky
taky budeš.
jseš
to lomítko
v našem
smajlíku
a já vim
že to
asi není dobře.
stejně
jseš
bylas
a budeš
nejlepší
ženská
v mým
životě.
nikdy
neuslyšíš
sbohem,
to tu pusu
radši
použiju tak
aby nás
pobřeží Vltavy
zaplavilo
tichem.
pojďme
spolu mlčet.
bude to
nejkrásnější
chvíle
v mym životě.
vrtalo
mi to v hlavě
tak
jsem
to
napsal do poezie
báseň
vykouzlená
pro tebe.
usměj se
lásko
a dej mi vědět
až to
dočteš
až do konce...
</3

prázdno.

pád,
zní to jako záchrana.
to prázdno
panorama nad linkou
a čistočistá béžová barva whiskey tři metry ode mě.
ta láska téměř nadosah,
potřebuju jí
abych se cítil pln.
jsem průhledný jak sklo,
jsem sklo.
nemůžu žít takhle,
prázdně.
chcí jí v sobě
nalitou až po okraj,
jinak budu muset spadnout
směr 
ledová podlaha

z 0. poschodí.

světlo se neodráží ve výlohách obchodů,
chce se mi blít,
tak bliju.
krvácim na papír a ukazuju prostředník na realitu.

jdu,
jdu sám a tam kde je tma je pro mě i naděje.
hraju šachy sám se sebou
a zatím jsem prohrál každou
z nespočtu her.

poslední světlo města už zhaslo,
první žíly trosky z předměstí naplnil heroin.
mám strach sám o sebe,
mám strach i o tebe.
když se totiž kouknu z okna vidim absolutní temno
jak okolo světa
tak v duších lidí který ožívají po setmění
jako já.
a já mám v duši vymeteno.

ono by na tom světě bylo krásně,
jen s cigaretou
kafem
a pár lidma se kterýma nám je skvěle.
ale tak to není,
realita boří utopii jako bowlingová koule,
a já ten svět vidím zase
takovej jakej je.

hnusnej a špinavej,
už nežiju v iluzích.
vzali mi je bukowski, hemingway a lidi, co mě pochcali.
v šestnácti zlomenej a nešťastnej,
to je fakt zvláštní.
řikali: 'mikky, usměj se.'
a já na to: 'naserte si.'

lidi jsou falešní a serou jinejm do kalhot jen aby si zajistili klidnější přítomnost,
seru jim pod nohy
a směju se když uklouznou a spadnou do hoven.
jsme homo sapiens,
já jsem mikky,
a tohle byla moje poezie z nultýho poschodí.

šťastnej novej.

všude stejný prázdný flašky,
všude stejný lidský trosky,
všude stejný típlý cíga,
všude stejný ksichty lidí kteý nesnesu.
všude stejná struktura
a lid se furt chovaj jako stejní kreténi.
furt piju stejnej chlast
a kouřim stejný cíga
a furt doufam že novej rok bude lepší,
i když sám vim že on nehodlá.
furt rozdávám bezdomovcům cíga
protože vim že aspoň to jim přinese záblesk štěstí.
a furt házim žebrákům drobný
protože vim že to asi použijou na cigarety
   a ty jim přinesou ten záblesk štěstí.
novej rok bude stejně jako ten starej stát za hovno.
   podle pesimisty určitě
   podle optimisty dostaneme nový šance.
   podle mě dostaneme nový šance si posrat všechno co doteď stálo pevně,
a stejně v jednom novym roce všichni chcípnem.

kulturnicka.

říkej mi kulturnicka,
kultura je pro mě poezie a ne kulturistika,
impresuju se do depresí
a presuju si do hlavy že bych měl bejt smutnej.
pořád piju stejnej chlast a pořád kouřim stejný cíga,
pořád všechno zapomínám,
a pořád mi je líto všechno co jsem udělat měl
   a neudělal.
tváře napuštěný botoxem
   abych se usmíval.
žaludek napuštěnej práškama
   abych líp usínal
a zatim neumíral.

karaoke hadr.

karaoke hadr,
   moje podvědomí čte v mým mozku text
a pak hraje
na pomyslnej klavír špatný písně
a já pořád píšu špatný básně.
uzavření kapitoly
tečka,
stejně jednou umřem.
a já se na to těšim.
tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu 
   až ti ho někdo rozfláká o hlavu.
dýchej tu parádu
a vydechuj to smíření s existencí.
nikotin
   dámy a pánové
nikotin
je lék na sebevraždu
a vy jste kreténi.

misantrop.

ty kopy obličejů 
   do kterých nesmím kopat.
ty davy lidí
   do kterých mi maminka radila nestřílet.
stejně mi všichni přijdou stejně stejní,
   jako ze šablony.
      navzájem ničící jedni druhý.
a proto je nenávidim,
přijdou mi tak falešní,
že můj sociální život žije už jen v sítích.

na cestě ze školy

v autobuse
         byla spousta lidí, ze kterejch jsem měl strach
že by mě mohli duševně vysát a prodat pod cenou.
v metru 
         byly kvanta lidí, ze kterejch jsem měl strach
že by mi mohli šáhnout do kapsy a pak zdrhnout.
v tramvaji
         bylo fakt moc lidí, ze kterejch jsem měl strach
že by mě vytáhli z tramvaje a začali se rvát se mnou.
na cestě ze školy jsem potkal spoustu lidí,
žádnej z nich
mi ale tohle nikdy neudělal
a já se bojim že k tomu ani nedojde.

hvězdy a pruhy.

salute
         pane generále 
a sbohem, moje svobodo.
jdu bojovat za zemi ve kterou nevěřím,
jdu bojovat za mír který nezískám
jdu střílet lidi po stovkách 
         jen abych uspokojil nějakýho Sama v cilindru z hvězd a pruhů.
na ramenou mi čeká zbraň,
v očích mlčí čistý zlo,
já nechtěl jsem
však musím tam
tak naserte si, smetánko!

nadpozemská

tak destruktivní ženská,
tak krásná.
zainteresovaná ve věcech ve kterejch chtěla chodit sama.
planeta se tříštila,
a sklo padalo okolo mě a lítalo mi kolem hlavy jako kulky.
jako zasraný kulky chlape,
         a bylo jich tolik.
mobil mi zvonil a někdo mi pořád bušil do dveří,
a já je nechtěl vidět
ani se s nimi bavit.
tak sem jí dál nechal ničit mi svět a logiku,
byla to destruktivní ženská,
byla tak krásná.
nadpozemská
přesto pevně na dvou nohách.

vzkaz

útok vzpomínek
dneska nezvládám.
už ani to ranní cígo na zastávce s kafem z pekárny
stejně nedávám.
láska nám trhá nervy
nikotin je lepidlo.
tak si lásko sedni a už mi dovol zapomenout.
pořád jenom odcházíš a zas se vracíš zpět,
a svět,
je bez tebe ošklivej i když s tebou chodí ve stínech.
jako na houpačce,
se střídá jedno hnusný období
                s tim ještě horšim.
a já už fakt jen toužim po něčem co pro mě bude znamenat klid.
a jsem schopnej zkusit to tak,
že to pro mě bude život bez tebe,
teď je to už jen a pouze na tobě,
takže jestli přece jen chceš,
tak se trochu snaž,
čistě za nás dva,
trochu bojovat.
a teď pa,
jdu se litovat,
do prdele
kam jsi mě poslala.

 je mi líto, pane...

srát na lidi, stejně si nezasloužej soucit,
chtěli nás soudit,
a bouchnout kladívkem přes prsty a duši.
zavřít
zapojit nás do skupiny lidí horších než jsme my.
prej napravit,
já jim to nevěřim.

Dokonalá beatnická utopie 

sedět sám ve vlastním bytě s tornádem v hlavě

lahví whiskey v ruce
a cigaretou v puse.
bejt smutnej,
                baby,
život je o tom bejt smutnej
                utřít slzy
                               a nasednout do svojí káry a jet se jen tak projet.
život je o rytmice,
život je o taktice
jak se vymanit ze života ostatních a přitom pořád žít.
já chci vyhasnout
                a ne vyhořet.
já chci klid a ne se řídit tim co mi nařizují ostatní.
já vás nesnášim,             
                a podle mě byste neměli žít.
mír.


seru na to co je podle vás správný.

ona mi říkala jak si mě váží,
ona mi mazala med okolo huby.
smrad lží
pach spálenýho masa a zrušenejch lidí,
vzrušení lidi běhaj s mokrým spodním prádlem
a stojákama
po světě a ničej cizí srdce.
píšu básně zatimco

básně z pivních podtácků.

sedíme v hospodě a pijem pivo (který mi nechutná) 
a kouříme cigára (který nás zabíjej)
a povídáme si o věcech co nás serou (mentálně.)
svět je někdy nádhernej,
když se v depresivních chvilkách dokáže najít něco krásnýho.
kopnul jsem do sebe na jeden nádech láhev vína
stáhnul natřikrát celou cigaretu
a pořád jsem se utápěl ve vzpomínkách.
v barech je ticho
v mým srdci je ticho,
a zároveň v něm burácí rachot všech moří světa.
deprimovanej básník je jedna z nejlepších věcí v nejhorších časech.
a já jsem mladistvej básník,
zlomenej světem.
nikotin / nykotyn

depresivní utopie.

lidi se navzájem ničí
sami sobě hranicí a pochodní.
hoříme ohněm nenávisti,
jen někdo jej v sobě dokáže držet hodně hluboko
a u někoho vychází na povrch.
lidi jsou blázniví.
mladí lidi s plícema propálenýma nikotinem.
asfaltujeme si plíce.
je to k zešílení
že se už takhle mladá generace tahá skrz peklo
a peklo tvoří.
rétorický schopnosti v nás uvadaj jak lilie
a řenský jsou na světě jen aby se chlapům nežilo lehce.

výkřiky ze tmy hlasů v mojí hlavě.


hlas mojí paní učitelky je otravnej,
hlasy mých spolužáků jsou otravný úplně stejně.
svět vypadá odporně.
a moje hlava se chystá vybouchnout
fouknout
jako vzduch do okna
jako
bomba
v letadle.
občas vypadám jako bílá vdova,
protože
jsem vrah mého manžela.
chtěl bych nechat ty
motýly
uniknout z klecí.
jejich křídla jsou zlomená
ale
jejich kosti taky
takže
už nikdy nebudou moct vzlétnout.

střecha mýho podkroví.


miluju čtení na střeše mýho podkroví,
knihy po mých rodičích a prarodičích
čtu romantický a fantaskní
příběhy ze spojenejch království,
itálie a evropy.
a spojených států.
sedim
piju kafe
kouřím cigarety a čtu starý knížky.
vítr fouká
do mých
oken,
ale já jsem s tebou venku bratře,
takže se uklidni,
papír mi štěbetá informace do očí
šeptání.
o starých příbězích které se musely stát.
války, zamilovaný příběhy a rebélie,
a starý vinyly Ramones
po mým dědovi.

čtyři ošklivý děti z McDonaldu.


čtyři ošklivý děti z mcdonaldu
šly jíst.
chtěly jíst.
protože tady není žádná naděje,
v beznaději.
čtyři ošklivý děti z mcdonaldu,
šly pít.
protože tady je jen jedna jistota,
opilost.
čtyři ošklivý děti z mcdonaldu
začaly s drogama.
a teď odešly na hodně dlouho
do podzemí.
protože neměly co jinýho na práci
než se vzpírat.
a teď, děti, sledujte tyhle chodící definice beznaděje a nepoužitelnosti.
jste si jisté?
NE.
tak běžte něco dělat.

My jsme nic!.

ztrácíme hlavy v halách
nevědění
 a lásky
v draze nenávistných halách
a halách které vedou k něčímu srdci.
chcípneme sami v posteli
protože na nás každej sere.
jsme nic.
ti hlavouni na čelech firm.
jsou nic
ti policajti, zabijáci, politici
jsou nic.
ti herci, slavní zpěváci a 'umělci'
jsou nic.
ty, já, on, ona,
MY|JSME|NIC!
něco na vrcholu,
možná Bůh,
je vůdce tohohle organizovanýho chaosu.
možná ty, možná já, možná my oba.
možná MY jsme vůdci toho organizovanýho chaosu.
ale,
POŘÁD JSME NIC!!

trocha pozitivní poezie.

chci otevřít klec
a
nechat holuby důvěry, svobody a nenávisti odejít
'svět je nádhernej.'
když ženský nosej sukně,
okolo jejich
nádhernejch noh
a nádherný úsměvy
ve správnej čas.
S V Ě T  J E  N Á D H E R N E J
když na sebe okno nechá ťukat dešťový kapky
a silný kafe
mě zevnitř zahřívá.
miluju chvilky, kdy můj psací stroj čeká a ťuká
příběhy o zlomenejch srdcích
a ztracený poště.

Neonová poušť


Černí jestřábi kroužící nad rozbitým, minovým polem.
Šachové kostky
svět je šachovnice plná nevyřazených pěšáků
s jedním majestátním králem stojícím za nic.
Prázdné stoly plné prázdných věcí.
Pozoruji svou ošklivou tlustou tvář ve světle neonů,
lámanou ve výlohách obchodů,
rozbitých zrcadlech a 
polévkových lžících.

tuhle sračku jsem napsal na bílou tabuli modrou krví.


sleduju svou ošklivou, tlustou tvář v zrcadlech,
čtu svou starou poezii
a moje ošklivá, tlustá tvář se stává ošklivější díky slzám.
čekám,
na nejlepší chvilku abych skončil tenhle příběh.
o chlapci, peru, papíru a naivitě.
bílá tabule,
se třemi černými srdci, okolo celýho svět.
je nemožné vidět v tomhle
šedým oparu
bílé mlze
a cigaretovym kouři
všude okolo světa.
Viděl jsem ty nádherný mladý rty,
držet cigaretu a vyfukovat kouř jako vítr foukal do těch vlasů.
viděl jsem tuhle nádhernou ruku,
kterou jsem chtěl držet,
držet lahev vodky.
ta chvíle byla zlomovej okamžik kdy byla veškerá láska pryč.
Kočky štěkaj, psi řvou písničky o lásce, svobodě a míru,
jakmile zabijou kočky.
přestaly štěkat.
psi, přestali, štěkat.

Fantastično umřelo


Na konci nejrůžovějších polí v metaforickém básnění
seděl černě oděný, černou duší popletený tulák,
básník a bard, bez kytary,
s hlavou svěšenou do suchých dlaní.
Šeptajíc své básně do ticha nenávisti.
S kapucí promáčenou slzami i deštěm,
deštěm slz a slzami velkými jako kapky vody
a šeptal si.
Zapálil si cigaretu a nechal dým plynout přes nejrůžovější pole,
až do idealistického světa,
plného optimistických idiocií. 

trocha negativní poezie.

učili nás
o lidskosti
ale jejich styl učení,
byl brutální.
kdyby mohli,
vzali by palici a
vtloukli by nám ty hřebíky vědění
přímo do lebky.

jsem si pěkně
KURVA
jistej,
že budeš brečet,
až zjistíš, že
ježíšek
KURVA
neexistuje,
ZMRDE!

Příběh kočky hozené do kašny na náměstí v San Francis


Spadla do ledově studené vody,
cukala se,
topila 
a těm dětem, které jí tam hodily,
to
   bylo   
      jedno.
Děti nebrečely,
vlastně jo.
Smíchem se jim halily oči do šedé mlhy,
odešly,
nechaly utopenou kočku cákat v kašně
a šly sledovat ženy v bikinách
na pláž.

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky